Cima Valdritta, turistika u Lago di Garda

Turistika po hřebeni masivu Monte Baldo

Pro dovolenou v oblasti jezera Lago di Garda jsme záměrně zvolili okrajový termín až ve třetím říjnovém týdnu. To z důvodu obrovské návštěvnosti této lokality v turisticky zajímavějších měsících, jako jsou červen až září. Nadmořská výška jezera je pouhých 65 metrů, takže říjnová dovolená zde není žádným problémem. Říjen se nakonec ukázal jako dobrá volba. Po celou dobu mi na túry stačily kraťasy.

Pro klasickou jednodenní turistiku volíme pohoří Monte Baldo a jako cíl jeho nejvyšší vrchol - Cima Valdritta. Na hřeben se dostaneme lanovkou z městečka Malcesine na východním pořeží jezera. Ráno jsme nikam nespěchali, takže kabinou vyjíždíme až v devět hodin.

Díky tomu, že je pondělí a polovina října, je zde jen pár cestujících. O prázdninách bychom zřejmě neměli šanci - svědčí o tom dlouhé přístupové koridory k pokladnám, které teď naštěstí zejí prázdnotou. Zpáteční lístek stojí nějakých dvacet Euro, lanovka má jednu přestupní stanici a ve druhé části je panoramatická, což znamená, že se během jízdy otočí o 360 stupňů. Nahoře nás vítá bezvětří a jasná obloha, to mě sice jako fotografa netěší, ale pro turistiku zde panují ideální podmínky.

Čtěte také: Výstup na Gran Paradiso (4 061 m), Grajské Alpy

Vydáváme se jižním směrem po značeném horském chodníku Alta Via del Monte Baldo a po hodině pohodové chůze přicházíme na první značený vrchol masivu - Cima delle Pozzette (2 132 m). Další pokračování mi jak profilově, tak všudypřítomnou klečí připomíná přechod slovenské Malé Fatry. Trasa se jeví jako hřebenová, ale celkové převýšení nakonec přesahuje tisíc metrů.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Stezka vede nahoru a dolů po odkrytém hřebeni a nelze dopředu určit, který z vrcholů je naším cílem. Lago pod námi je v mírném oparu, ale výhledy jsou i přesto impozantní. Konečně přicházíme k rozcestníku a cesta vlevo pokračuje dál ke vzdálenějšímu vrcholu Cima Telegrafo. My se vydáváme doprava a během patnácti minut stojíme u kříže v nadmořské výšce 2 218 m.

Pod samotným vrcholkem se tyčí ještě jeden nižší a Lago není vidět ve své plné parádě, ale i tak jsou pohledy dolů moc pěkné a my si užíváme pohody a sluníčka. Jižní konec jezera se ztrácí v oparu a na severu je naopak hezky vidět masiv Rocchetta s vrcholem Cima SAT, kam jsme se vyškrábali včera.

Po hodině se vydáváme zpět k horní stanici lanové dráhy. Na vrcholu bychom vydrželi mnohem déle, ale je třeba pamatovat na poslední jízdu. Na zpáteční cestě opět zastavujeme na vrcholu Pozzette a kocháme se odpoledními výhledy na jezero a okolní krajinu, plnou podzimních barev.

U lanovky máme ještě časovou rezervu, ale i tak je vidět, že čas poslední jízdy směrem dolů bude posunutý díky desítkám dalších výletníků, kteří s touto skutečností zřejmě počítají a nikam nespěchají. My sjíždíme do Malcesine, čeká nás ještě večerní procházka tímto malebným městečkem.