Dolina Adyr su, turistika na Centrálním Kavkaze

Po nejznámějších vrcholech oblasti Adyr su

Dolina Adyr su je jednou z hlavních dolin oblasti Centrálního Kavkazu. Někdy bývá přiřazována k oblasti Elbrusu (Prielbrusie), někdy bývá jmenována spolu se sousedním Čegemem jako samostatný dělící prvek mezi Prielbrusiem a Bezingami (Adyr su - Čegem). Je plošně zdaleka nejrozsáhlejší a zahrnuje minimálně polovinu významných vrcholů oblasti Elbrusu. Na všechny ostatní doliny (Adyl su, Šcheldu, Jusengi a Donguz Orun) toho popravdě moc nezbylo.

Dolina se mohutně větví, má několik významných bočních rozsoch a také hřebeny, které vycházejí z hlavního hřebene k řece Baxan nejsou zdaleka rovné a přímočaré. Mají naopak spoustu dalších bočních hřebenů, čímž se vytvořilo spolu s mohutným zaledněním velkolepé hřiště pro turisty i horolezce z celého světa.

Dolní část doliny ústící k Baxanu je zalesněna hustými porosty kavkazského lesa výšek 1 600 - 2 000 m. Vysoko v dolině, na dohled ledovců a kamenitých morén les končí. Právě na tomto rozhraní leží dva horolezecké tábory, existující ještě od sovětských dob a v posledních letech znovu nabírající na životě.

Proto je až s podivem, že se čeští horolezci této dolině spíše vyhýbají. Nejspíše to bude dáno tím, že dolina Adyr su je nejvíce vzdálená od hory Elbrus, kam míří převážná většina našinců. Kdo chce ale na Kavkaze ulovit vícero pěkných výstupů nejrůznějších stupňů obtížnosti a druhu terénu, přitom nestojí o šlapání sněhu v průvodu desítek dalších lidí (Elbrus), je pro něj Adyr su tou správnou volbou.

Čtěte také: Elbrus je choďák? Výstup na Elbrus

Na závěr zbývá dodat praktickou informaci, že vzhledem k teplým létům a rychlému tání sněhu a ledu je nejlepší dobou pro návštěvu oblasti prvních dvacet dní v červenci. V srpnu již ve výstupových trasách najdeme jen velmi málo sněhu a ledu, což většinou vede ke zvýšení obtížnosti výstupu. Usnadní to jen ryze skalní výstupy (Pik Zimnyj, VIA Tau, Kojavgan).

Pochod do táborů

Kuriózním dopravníkem, který vás přiblíží do doliny, je šikmá zdviž, která slouží primárně pro vyvezení terénních aut přes skalní práh doliny. Osoby většinou jdou pěšky po schodech kolem zdviže. Nad lanovkou, kterou najdeme hned na začátku doliny po odbočení z hlavní cesty, opět pokračuje lesní cesta, která je sjízdná většinou dodávek a všemi auty s pohonem na více os. Kousek za lanovkou projdeme kontrolou pohraničních vojsk, které prověří vaši povolenku do pohraniční zóny. Vyhnout se jim nedá.

Do posledního tábora je to asi deset kilometrů chůze lesem, takže pokud máte možnost dopravy do táborů, určitě toho využijte. Navíc máte možnost si do tábora dovézt i objemnější a špatně přenosné věci, např. krabici s jídlem.

Nejprve se při výstupu dolinou dostaneme k táboru Džajlyk, který se specializuje na dětské skupiny a tábory a horolezce obecně nepřijímá. Správným základním táborem pro dolinu Adyr su je tedy až následující tábor Ullutau. Zde najdeme i půjčovnu vybavení, radiostanici pro komunikaci se skupinami v horách, učební část s možností čerpání popisů a nákresů cest a instruktora lezení. Jídelny s možností stravy 3× denně, obchod s potravinami, sprchy a chatky pro ty, kteří nechtějí spát ve stanu, jsou samozřejmostí.

Za stanovým městečkem najdete také jednoduchou hospodu nabízející typicky kavkazská jídla jako šašlik a chičiny spolu s pivem a vodkou, kterou provozují domorodí Balkaři z podhůří. Tábor je jednoznačně nejpohodlnějším a nejlepším táborem v oblasti Elbrusu, všechny ostatní tábory dopadly během ekonomické krize při rozpadu SSSR hůře. Nevýhodou je absence mobilního signálu i stálého telefonického a internetového spojení přímo do tábora.

Za tábory je to kousek na rozdělení hlavní doliny vpravo a vlevo podél hlavního hřebene. Ale to jsme již v oblasti ledovců a morén, přímo na dohled nejkrásnějším štítům.

Nejslavnější vrcholy

V dolině Adyr su najdeme spoustu slavných a zvučných jmen štítů, na které stoupaly generace horolezců nejen sovětských, ale i našich československých. V tomto ohledu jsou známé vrcholy Tjutju, kde uskutečnil prvovýstup náš lezec Miroslav Šmíd a dvě ženy Hoffmanová - Čepelková uskutečnily první ženský průstup cesty Michaila Chergianiho.

Po roce 2000 se podařil uskutečnit prvovýstup dvojici českých horolezců v severní stěně Ullutau. Kromě těchto dvou vrcholů zde chybí do sbírky již jen slovutný Džajlyk s mohutnou vrcholovou skalní věží - nevede na ni lehký výstup. Kromě těchto vrcholů jmenujme ještě další známé kopce Kičkidar, Junom, Orubaši, Adyr su, Bašilauz, Čegettau, Gumači či VIA Tau.

Mezi méně známé pak patří štít Vojennomorského flota, Aviacii, štíty Mongolské lidové republiky, Ozernaja, Moskevský Komsomolec, Zimnyj, Lacga, Chimik, Den Fyzkulturnika, Lokomotiv, Kojavgan, Staľ, Sullukol a mnoho dalších. Horolezec jakéhokoliv stupně zkušeností zde má možnosti vyžití na několik čtrnáctidenních návštěv. Právě koncentrace takového množství lákavých cílů na jednom místě způsobuje přitažlivost tohoto kouta Kavkazu mezi světovou lezeckou obcí. Jedná se tedy o prvotřídní lezeckou oblast, navíc skvěle obslouženou táborem Ullutau.

Poznámka na závěr - poslední roky jsou štíty na hranici s Gruzií díky konfliktům nepřístupné (Gumači, Čegettau, Ullutau, Lacga, Bašilauz). Proto je raději do svých plánů nezahrnujte, pohraničníci s dalekohledem vartují i pod zaledněnými stěnami pohraničního hřebene.

Tipy na výstupy

Následuje několik tipů na výstupy tak, jak jsme je absolvovali s jednou skupinou během její přípravy na výstup na Elbrus. Během pěti dní se podařilo vylézt na tři kopce, což je na kavkazské výpravy poměrně slušný úlovek. Přejděte tedy k reportážím o třech kopcích v dolině Adyr su.

Pik VMF (3 750 m)

Štít s lehce neobvyklým názvem Pik Vojennogo Morskogo Flota (Štít Vojenské Mořské Flotily) najdeme v okrajové části doliny Adyr su, na hranici se sousední minioblastí Kurmyči. Výstup na něj je možný jak z Kurmyči, tak z Adyr su. Jedná se o skalní štít vysoko vysunutý nad okolní doliny a přístup na něj vede východním či západním hřebenem. Populárnější, i když těžší, je výstup východním hřebenem, který si také popíšeme. Výstup není v normálních lidských silách stihnout za jediný den, proto se rozděluje do dvou dní, ti pohodlnější si jej mohou dokonce rozhodit na tři dny.

Z tábora Ullutau je nutné sestoupit dolinou dolů až za tábor Džajlyk, kde uhneme do boční doliny podle starého lyžařského vleku. Ten je již dávno nefunkční, ale jako vodítko, kudy nahoru, slouží dobře. Před námi defilují východní a severní stěny vrcholů ležících v Adylském hřebeni severně od kóty Kojavgan (Pik Lokomotiv, Den Fyzkulturnika, Adyl su a jižní svahy piku VMF).

Náš směr se postupně stáčí vpravo a míří do boční dolinky - výše položené. Zde najdeme příjemná místa pro stany okolo jezer, která jsou podobně jako mnohá jiná na Kavkaze nazývána Turje. Pokud jdete příliš brzy v sezóně, tak je bohužel okolí jezer ještě zamrzlé a zasněžené, nicméně místa na stany mimo sníh lze najít vždy. Zde se organizuje bivak před výstupem, a kdo chce, tak zde může zůstat i noc po výstupu a zpět do tábora sestoupit až další den ráno.

Od bivaku jdeme ostře vpravo, k východu. Vystoupáme na boční morénu a z ní dále na návrší vpravo od skalního masívu. Přejdeme vodorovný úsek pod východní hřeben hory (vrchol stále není vidět) a zamíříme k výraznému, většinou vysněženému žlebu, který vede na hřeben. Ráno sníh krásně drží a urychluje výstup na hrotech maček. Během výstupu se postupně otevírá úžasné panorama štítů doliny Adyr su, kdy vidíme jak Adyrský hřeben, tak příslušnou část hřebene hlavního. Při pěkném počasí je to krásný zážitek.

Na hřebeni se stočíme vlevo a lehkým mixovým terénem začneme postupovat po hřebeni, který nás postupně vyvede až pod skalní věž samotného vrcholu. Ta je vidět během celého přechodu hřebene a vypadá poměrně dost nepřístupně. Z hřebene se sestupuje krátce přes skalní zasněžené pasáže do sedla pod vrcholovou věží. Zde je hodné natáhnout lano na přijištění. V sedle máme za sebou šlapání ve sněhu a můžeme zde nechat mačky i cepíny. Výstup na vrchol vede po hraně skalní věže, výše potom zářezem. Cesta je zřejmá a nehrozí zmatení.

Pod vrcholem můžeme přejít do pasáží vpravo od nás a lehkou rozbitou stěnou s velkými schody dojít na samotný vrchol. Vrcholový úsek má asi 150 metrů (natáhneme 3 délky) a je nutné si na něj vzít kompletní skalní vybavení (smyčky, frendy, pár hexů apod.). Dvojitá lana jsou výhodou hlavně při slaňování dolů.

Díky své vysunuté poloze nad dolinu Adyr su se jedná o prvotřídní vyhlídkový bod. Túru lze doporučit středně zkušeným horalům, začátečníci budou mít problém s vrcholovou věží, která dosahuje obtížnosti III. stupně. Ruská klasifikace výstupu je 2B. Sestup se realizuje po stejné trase.

Čotčat (3 740 m)

Vrchol Čotčat je vidět přímo z tábora Ullutau. Od chatek či od hospody se můžete kochat pohledem na vrchol, který chcete vylézt. Díky malé horizontální vzdálenosti vrcholu od tábora je možné uskutečnit výstup na něj během jediného dne bez postupového bivaku. Tábor - tábor. Připravte se ale na velkou dávku převýšení, celých 1 540 m v jednom směru. Nahoru to ještě jde, to jste po ránu odpočatí, ale odpolední návrat, ať už za slunce nebo deště, to není nic extra pohodlného. Kolena dostanou pořádně zabrat.

Od tábora vyrážíme nejprve přes řeku a přímo do protější stráně podél potoka, který vytéká z prostoru vpravo od vrcholu. Pokud budete vyrážet ráno za tmy, raději si nástup do svahu nastudujte během večerní procházky, protože bez možnosti rozhledu to není nic snadného natrefit pravou stezku.

Stezka v trávě stoupá serpentinami strmě nahoru na první travnatou terasu. Zde ve skupině kamenů se stezka ztrácí. Dále postupujeme svahem a tlačíme se vlevo k okraji morény. Na okraji morény opět najdeme stezku a po ní pokračujeme vzhůru. Přijdeme pod skalní bariéru, kde stezka uhýbá do nestabilního terénu morény a traversem vlevo postupuje až k potoku v suti. Zde vystoupáme kousek sutí vzhůru k velkým balvanům a připravíme se zde na pochod po ledovci. Sem dojdeme asi za tři až čtyři hodiny výstupu. Sem jsme se dostali za východní hřeben vrcholu Čotčat.

Nejobsáhlejší trekový a horolezecký průvodce Západního a Centrálního Kavkazu v historii českého knižního trhu. Na 320 stranách naleznete popisy těch nejatraktivnějších turistických, trekových a horolezeckých túr Západního a Centrálního Kavkazu, který má
velehorský ráz. Vzhledem k nestabilní politické situaci a poměrně vysokým bezpečnostním rizikům jsme vynechali takové atraktivní horské oblasti, jako se například nacházejí na území horkého Čečenska, Osetije aj. Rovněž východní a západní části Kavkazu, kde toto mohutné pohoří nabývá spíše horský než velehorský charakter «

Podél hřebene postupujeme po ledovci k jihu a postupně se nám ukazují VIA Tau a Kojavgan za hřebenem k severu od nás. Překonáme velký výšvih a začneme se stáčet do sněhového sedla v hřebeni za několika věžemi. Zde nastupujeme na hřeben a jeho se držíme až do konce výstupu. Dáme se vpravo a hned zpočátku překonáváme výrazné skalní věže. Zde se jedná o jediné lezecké úseky na trase výstupu. Dle zvolené varianty průstupu skalních úseků se můžeme pohybovat terénem až III. stupně obtížnosti.

Za poslední věží sejdeme na sněhovou proluku a po té stále strměji stoupáme do místa, kde se hřeben lomí k západu. Zahneme vpravo spolu s hřebenem. Vlevo od nás jsou masívy Gumači a Čegettau, od nichž nás dělí hluboká propast ledovce pod námi. Pod vrcholový výšvih nás dovede skalní hřeben, který je místy poměrně exponovaný. Není příliš obtížný, ale vzdušnost některých úseků zavání pádem do hlubin. Jistit však nemá význam.

Na konci skalního úseku dojdeme do mírnějších pasáží, kde narazíme na stezku. Ta nás sérií několika serpentin dovede na plochý vrchol Čotčatu. Výhled z vrcholu máme hlavně na nejbližší pasáže hlavního hřebene. Sestup vede trasou výstupu. Na výstup stačí na družstvo jedno lano a pár smyček. Výstup je vhodné doporučit i málo zkušeným alpinistům. Bohužel není možné na trase nikde rozumně bivakovat, proto musíme výstup zvládnout během jednoho dne. Náš výstup proběhl během mlhy, takže není opravdu příliš náročný.

Tjutju (4 420 m)

Masív Tjutju je dlouhý hřeben několika vrcholů, který ukazuje nejstrmější stěny k severu do sousední doliny Tjutjusu. V severních stěnách pilířů, které vedou na jednotlivé vrcholy masívu Tjutju (První západní, Druhý západní, Hlavní, Centrální a Východní), najdeme mnoho obtížných lezeckých cest.

Z doliny Adyr su však máme možnost dostat se na druhý východní vrchol lehkou trasou, která nevyžaduje témě žádné lezení. Je vhodná jako aklimatizační výstup, protože jinak v oblasti Elbrusu najdete málo vrcholů, které umožňují výstup turistickou obtížností na vrchol takto vysoký. Z tábora Ullutau se jedná minimálně o dvou, lépe však třídenní výstup.

Nejprve se vrátíme nad tábor Džajlyk a uhneme vpravo do boční doliny řeky Kulumkol. Pokud stezku v záplavových polích ztratíme, lehce ji za potokem na travnatém břehu najdeme. Stoupáme pravým břehem potoka a nabíráme výšku. Krásné výhledy se postupně otvírají přes dolinu na masív Adylského hřebene. Po levé ruce mineme první dolinu, která představuje výtok z ledovce Západní Tjutju, který je sice našim cílem, ale nepůjdeme k němu přímo.

Za skalním hřebenem je další dolina vedoucí pod horu Džajlyk a do ní výrazná serpentina chodníku. Zde odbočíme doleva a necháme dolinu dále plynout k sedlu Golubjeva pod čtyřtisícovou horou Orubaši. Nabíráme rychle výšku, jakmile se sklon zmírní, tak jsme coby dup na plošinách Rajských nočevok. Sice ještě výše najdeme další místa pro nocleh, ale takto krásná zdaleka ne. Je zde tráva, potok s vodou a překrásný výhled. Často sem zavítají divocí kozorožci, kteří se tak postarají o zajímavé večerní divadlo.

Čtěte také: Kavkaz - Reportáž psaná na Kavkaze I

Z nočevok je nutné vyrazit brzy ráno, ještě za tmy při svitu čelovek. Na horních nočevkách uhneme do svahu vlevo a sutí stoupáme na kamenité plató pod vrcholem Šogencukova. Po plató lehce vpravo až se dostaneme na pohodlný sestup na ledovec Západní Tjutju. Před námi je krásně vidět celá jižní stěna masívu Tjutju a vlevo od ní sedlo Kulumkol, kam je třeba překročit ledovec. Obcházíme jej obloukem zprava a svižně vystoupáme do sedla. Během přechodu ledovce většinou začne svítat a v sedle jsme tak akorát na ranní focení Elbrusu, který vidíme v dálce.

Sedlo je pěkné místo k odpočinku před dalším výstupem. Ten je hned zpočátku svižný a vede na hranu hřebene všech vrcholů Tjutju. Pod vrcholem stoupání sněhovým svahem (místy dosti příkrým) překonáme několik kamenitých až skalních míst. Na kopci máme ideální místo pro rozhled a focení. Nenechte se však zmást. Triangulační konstrukce neoznačuje vrchol. Po odpočinku po strmém výstupu pokračujte dále hřebenem. Na začátku sezóny je celý hřeben krásně vysněžený, později vylézá suť a rozbité skály.

Za vodorovným úsekem začíná krátký výšvih. Pokud je vysněžený, postupujeme ledovou plotnou zleva, pokud je vytátý, jdeme rozbitými skalami zprava. Odtud opět vodorovně k prvními západnímu vrcholu. Tím je mírná špice bez obtížných pasáží. Pokud jdeme až na druhý západní vrchol - vyšší, tak ten první můžeme podejít ze severní strany traversem. Poté nás čeká již jen výstup na druhý západní vrchol Tjujtu.

Obtížnost opět záleží na stavu sněhu. Pokud je ho dostatek jedná o lehký výstup na vrchol. Čím je sněhu méně, tím více leze na povrch nestabilní suť a rozbité skalky. Vrchol moc prostoru nedává, vejde se tu pohodlně tak pět lidí. Výhled je překrásný. Severně přes dolinu Tjutjusu vidíme masiv Elbrusu a vrcholy v jeho rozsochách.

Hned vedle nás vidíme perfektní sérii nejvyšších a nejskalnatějších vrcholů masívu Tjutju. A k jihu potom celé defilé vrcholů doliny Adyr su a také sousedních dolin - Adyl su, Čegemu a také vzdálenějších Bezinek. Za krásného počasí je rozhled čarokrásný. Pro výstup potřebujeme kompletní ledovcovou výbavu a potom aspoň dvě smyčky na zajištění strmého výšvihu pod prvním západním vrcholem. Výstup je vhodný i pro začátečníky.

Po návratu stejnou cestou do Rajského bivaku sami zvažte, zda chcete jít ještě téhož dne dolů, nebo ještě jednou přespíte zde nahoře.