edinečný zámek Žleby, výlet v Železných horách

Tip na výlet

Není nadsázkou tvrzení, že každý větší vršek naší vlasti nese na svém temeni středověký hrad. Stojí však nejenom na kopcích, ale i v rovinách, nad řekami i uprostřed vod. Trvale srostly s krajinou podobně jako zámky, zámečky a letohrádky. Každý z nich má neopakovatelné osudy, vlastní atmosféru.

Ve zvlněné krajině zdvíhající se povlovně od roviny kolem Čáslavi na východ k Železným horám vystavěl na skalním útesu ostrého zákrutu hlubokého žlebu řeky Doubravky někdy v osmdesátých letech 13. století Jindřich z Lichtenburka hrad, který se poprvé připomínal roku 1289, a jemuž bylo dáno české jméno Žleby.

Lichtenburkové nevládli na Žlebech dlouho. Ještě roku 1347 se při korunovaci císaře Karla IV. objevuje Hynek z Lichtenburka, avšak jeho dcera Anežka již roku 1356 prodala hrad císaři. Před svou smrtí založila v městečku Žleby v roce 1370 špitál. Po Anežce měl hrad v držení Markvart z Vartenberka, který tu roku 1377 dosadil ke špitálu cisterciáky z Hradištěb a zřídil proboštství, jemuž uložil za povinnost pečovat o dvanáct chudých.

Čtěte také: Zámek Žleby, anglická romantika ve středních Čechách

Za panování Václava IV. se začíná pohnutá feudální historie hradu. Protože Markvart z Vartenberka neuznal královský nárok na žlebské zboží a roku 1387 odpověděl králi, přitáhla následujícího roku královská vojska k Žlebům a po dlouhém obléhání hrad dobyla. Markvart byl zajat, vsazen do žaláře a tam také po čtyřletém věznění zemřel.

Roku 1402 stálo před branami královské vojsko znovu; tentokrát je vedl uherský král Zikmund, který hradu dobyl a zastavil jej Oldřichovi z Hradce. V dubnu 1421 oblehli hrad Pražané; posádka se vzdala a na Žleby dosedl Petr Zmrzlík, který tak výhodně využil husitského hnutí jako mnozí jiní velmožové té doby ve svůj osobní prospěch.

V 15. století byly Žleby jednou z opor moci Jiříka z Poděbrad ve východních Čechách, odkud se mu otevřela cesta k trůnu. Za Trčků z Lípy došlo v polovině 17. století k velké pozdně renesanční přestavbě hradu. Adam Trčka z Lípy byl sešvagřen s Albrechtem z Vladštejna a Žleby se staly dějištěm mocenských intrik známého válečníka, vedoucích nakonec k zradě a k násilné vévodově smrti v Chebu.

Auerspergové

Po bouřlivém období válek na sklonku středověku, střídání držitelů, kořistnictví a úkladech ze renesance a na počátku baroka nastoupila na Žlebech rokem 1754 dlouhá vláda jediného rodu, původem z Kraňska - Auerspergů. Bezdětný Jan Adam odkázal panství svému synovci Karlovi, jehož manželství bylo však rovněž bezdětné. Karlův adoptivní syn Vincenc zanechal pohrobka Vincence Karla, stavebníka romantického zámku.

Vzrušená doba předbřeznová roku 1848 probudila ve Vincenci Karlu Auerspergovi (sám se začal nazývat Čeněk Auersperg) touhu po daleké minulosti středověku a svůj romantizmus domyslel do důsledků. Veršem, prózou i malbou vyznával víru ve fantastický svět rytířské cti, věrnosti a slávy a své představy uskutečnil v romantické přestavbě svého českého sídla.

Jak asi mocně působily na jeho přebujelou fantazii středověké příběhy sídla, když v polovině 19. století se po Žlebech procházel v železném obojku s kordem po boku, vydával odtud pošetilá provolání k obyvatelstvu a psal listy ze svého "starého hradu Žleb". Po životě plném nutných zklamání zemřel v roce 1867 ve věku 55 let a byl bez velké slávy pohřben do rodinné hrobky za žlebským kostelem.

Dnešní žlebský zámek se zachoval téměř do všech podrobností v podobě, kterou mu vtiskla romantická přestavba z let 1849 až 1868, spojená se jmény českých architektů Benedikta Škvora, Michaela Šela a především Františka Schmoranze (1814 - 1902), nejvýznamnějšího představitele českého vrcholného romantismu.

Do skupiny jeho klasicistních staveb východních Čech patří kostel v Chotěboři, reálka i synagoga v Pardubicích a evangelický kostel v Čáslavi. Dlouhá však je řada Schmoranzem restaurovaných i začatých nebo dostavěných gotických kostelů téměř poloviny Čech. Na zámku ve Žlebech vystavěl v letech 1853 až 1858 zámeckou kapli. Do roku 1864 byla upravena všechna průčelí, postavena Holubova věž, a třetí brána s vnějším opevněním předhradí. V letech 1861 až 1862 byla přistavěna Hodinová věž a upraveno předzámčí.

Pozornost zasluhuje na Žlebech i zámecká knihovna, jejíž jádro bylo v době před rokem 1850 shromážděno Čeňkem Auerspergem. Zrcadlí dobře jeho touhu po nádheře, neboť se skládá z nákladných obrazových publikací ve velkých formátech, jaké s oblibou vydávali evropští nakladatelé, když mědirytinovou výzdobu začala nahrazovat litografie a ocelorytina. Témata rozhodovala méně než znamenitost provedení, a tak se zde střídají přírodověda a archeologie, alba historických podobizen, cestopisy a díla o umění s ilustracemi klasiků krásné literatury.

Hlavní poklady starých tisků 15. až 18. století dostala žlebská knihovna roku 1909, kdy k ní byla připojena sbírka knih, kterou Vilemína Auerspergová rozená Colloredo - Mannsfeldová vymínila jako část věna z opočenské rodové podstaty, když se roku 1845 provdala za Vincence Karla Auersperga. Bylo to 2 796 děl, vztahujících se výrazně k rodům Mannsfeldů, Regalů a Colloredů.

Knihovna v počtu přes devět tisíc svazků byla poprvé souhrnně zpracována ve francouzském katalogu majora de Rima v prvé polovině 19. století a naposledy v katalogu bibliotékáře Dr. Josefa Jelence z roku 1926.

Ryzostí přepisu literární představy romantického hradu s dokonalou jednotou stavebního díla a přírodního prostředí vynikají dnes Žleby nad jiné soudobé památky téhož slohového směru a představují jeden z přitažlivých cílů turistů východního kouta Čech.

Zámek Žleby, turistická mapa