Pevný hrad Hardegg (Castrum regale) stojí v NP Thayatal

Hardegg, na skok u sousedů v nejmenším městě Rakouska (2)

V minulém díle jsme chvatně prolistovali zažloutlými stránkami dějin Hardeggu, načež jsme se takto vědomostně vybaveni bez rozpaků pustili přes most do městečka v hlubokém údolí Dyje. Stoupáním křivolakými uličkami mezi jeho domky jsme dorazili až před hrad, kde jsme se usadili na lavičku umožňující nerušený výhled na hradní zdi, připomínající zkamenělá staletí zasazená do rámu divoké přírody Národních parků Podyjí a Thayatal.

A co nás čeká po krátkém spočinutí dnes? Nejprve se projdeme po nádvořích, hradbách a komnatách romantického středověkého sídla nad městečkem. Poté si povyprávíme celou řadu poutavých pověstí z Hardeggu nabytých odkazy na konkrétní místa v kraji kolem. Nezbývá tedy, než se zvednout z posezení pod Hodinovou věží a pomalým krokem se vydat k první hradní bráně.

Hrad Hardegg - proměny hradního kopce během tisíce let

Celkově k proměnám podoby hradu v toku dějin můžeme povědět, že jeho vzhled kráčel vždy s dobou a odrážel moc majitelů Hardeggu.

Nejstarší osídlení strmého skalnatého hradního vrchu obtékaného řekou Dyjí a potokem Fugnitz představovalo zřejmě velkomoravské dřevěné pohraniční opevnění na jeho vrcholové skalnaté plošině v 10. století. V 1. polovině 12. století na ostrohu vznikají první zděné stavby. Masivní obvodová hradba uzavírala prostor mnohoúhelníkovitého půdorysu, v severní části stála masivní obytná věž (8 × 10 m) a na jihovýchodě byla prolomena do hradby brána. Z těchto částí se dnes zachovaly jen základy či nepatrné zbytky zavzaté i do pozdějších staveb.

V další stavební fázi byla o něco níže na severovýchod od jádra zbudována 49 m dlouhá a 10,5 m široká vícepodlažní obytná budova o výšce až 15 m. V nejvyšším podlaží se nacházel reprezentativní sál osvětlený pravidelně rozmístěnými zdvojenými okny. Na východ od paláce zajišťovala obranu čela hradu samostatná masivní věž přístupná pro maximum bezpečnosti pouze z paláce padacím mostkem.

Obě stavby, byť zčásti pozměněné historizujícími úpravami, můžeme spatřit i dnes. V průběhu 13. století s postupnou změnou obléhací techniky došlo k výstavbě pozdně románského hradu kastelového typu s věžemi (které mimo jiné umožňovaly ostřelovat patu hradby - tzv. flankování), z nichž se dochovala štíhlá západní věž a některé spojovací zdi. Dílo možná nebylo díky předčasné smrti bratrů hrabat Von Plain dokončeno.

Kolem roku 1300 vyrostl uprostřed hradu do výšky 28 m bergfried, centrální útočištní věž o půdorysných rozměrech 11 × 8 m, dnes hlavní dominanta hradu. Nároky na ubytovací kapacitu a komfort zvýšil na jihu nový palác s kaplí, přibyl též kuchyňský trakt, jehož základy se dosud uchovaly.

Na severu přístup případným obléhatelům znesnadnila nová brána u paty staršího severovýchodního paláce. Za Maydburg - Hardeggů či ještě o něco dříve pak hrad prodělal konečnou přeměnu ve skutečnou pevnost se šesti branami a sedmi věžemi (popisuje se jako "Burgstadt"), získal tedy přibližně dnešní rozlohu i podobu.

Přibylo tak opevnění západní a severní terasy předsunutou parkánovou hradbou. Cesta stoupající po jihovýchodní šíji hradního vrchu byla chráněna rovněž nově zbudovanými zdmi a doplněna o dvě brány. Do 14. století je datována též výstavba předsunuté štíhlé Hodinové věže na skalnatém pahorku u první hradní brány - průjezdního branského stavení.

Takto opevněný hrad byl napojen na městské opevnění včetně severovýchodní kostelní terasy. Impozantnost zjevu věžatého hradního komplexu na skalnatém bradle, který dodnes milovníkům hradů skoro vhání slzy do očí, dokládá popis Hardeggu z roku 1363, kdy byl nazýván královským hradem ("Castrum regale").

Stavební úpravy z dalších staletí jsou pro celek památky poměrně nepodstatné (např. budova dnešní pokladny), významný byl rok 1764, kdy ochotně začali pilní obyvatelé Hardeggu se svolením hradního pána užívat hradu za zdroj levného a blízce dostupného stavebního materiálu. O sto let později byla těmto destruktivním aktivitám učiněna přítrž, když se kníže Johann Franz Carl von Khevenhüller rozhodl, že v romantické kulise hradní polozříceniny zbuduje rodinnou hrobku a památník císaře Maxmiliána I. Mexického.

Chátrání hradu tak bylo zastaveno sanačními pracemi a navíc se částečně v letech 1885 až 1905 přistoupilo k historizujícím přestavbám a úpravám obou paláců ve slohu pseudorománském a pseudogotickém podle plánů Humberta Walchera, rytíře von Molthein a dvorního architekta císaře Maxmiliána Carla Gangolfa Kaysera (Tato dvojice specialistů na středověkou architekturu navrhla i přestavbu hradů Kreuzensteinu u Leobensdorfu a Liechtensteinu u Mödlingu).

Do nově zastřešeného panského domu (jižního traktu) s kaplí byla umístěna dvoupodlažní hrobka rodu Khevenhüller - Metsch, roku 1903 doplněná o oltářní reliéf z rodinného hrobu hrabat von Hardegg - Prüschenk z farního kostela pod hradem. Obnovy se dočkala také východní věž a východní část severovýchodního paláce s rytířským sálem (též zvaný sál císaře Maxmiliána).

Hardegg na turistické mapě

Prohlídka hradu Hardegg

K pokladně v hrázděné budově dojdeme po jihovýchodní přístupové šíjí předsunutým parkánem přes první hradní bránu (zastřešené branské stavení) a druhou bránu s vlysem po padacím mostu. Po zaplacení vstupenky (pro turisty z ČR 5,5 €; jaro 2008) se nám otevřou vrata brány zbudované kolem roku 1300 do vnitřního hradu. Do oka nám ihned padne štíhlá západní věž zakončená cimbuřím, poslední větší pozůstatek kastelového hradu z poloviny 13. století.

Areálu vnitřního hradu dominuje bergfried, nepřístupná hlavní útočištná věž zakončená rovněž cimbuřím. U ní vystoupáme po schodech až k nejvyššímu místu prohlídky, kde jsou k vidění základy odhalené archeology, doklady nejstarší části hradu - prstence obvodové hradby s obytnou věží. Jádrem prohlídky zůstává jižní palác s památníkem císaře Maxmiliána I. Habsburského ve třech pokojích a hradní kaplí. Jednou ročně je zde sloužena zádušní mše a prý se tu konají i svatby.

Dvoupatrová hrobka pod kaplí ukrývá ve dvanácti sarkofázích a šesti dubových rakvích ostatky knížat Khevenhüller - Metsch. V patře se pak nachází zbrojnice přístupná jen s průvodcem, se kterým se vám otevřou též dveře hradního vězení. Západní část severovýchodního paláce leží v ruinách, romanticky upravená, dostavěná a restaurovaná východní část skrývá expozici o historii hradu, možno je také navštívit výstavku osobních věcí knížete Khevenhüller v interiéru Východní věže, kam se dostaneme po pevném mostku. Prohlídka končí dole v tmavých prostorách hradní kuchyně.

Vyhlídka z hradu

Doplňme, že koruna hradních zdí i okna paláců a východní věže poskytují famózní výhledy na překrásné skalnaté a lesnaté okolí Hardeggu, hrad tedy mohu doporučit i jako více než skvělé výhledové místo. K vidění je severním až východním směrem ve výšce sedící Hardeggská vyhlídka (Hardegger Warte) a stejnojmenná stráň pod ní, dále pak poslední metry potoku Fugnitz a řeka Dyje ubíhající směrem k Poustevníkově skála (Einsidlerfelsen).

Na úpatí hradní skály pod námi je rozloženo městečko s hraničním mostem (Thayabrücke), farním kostelem a spanilou kamennou krasavicí - Hodinovou věží (Uhrturm). Nad ní se zdvíhá návrší lesní tratě Henner s vyhlídkou na okruhu Hennerweg. Jižně od Hodinové věže začíná hardeggské předměstí (Vorstadt), na jihozápad od hradu pak strmí Reginina skála (Reginafelsen) a o něco západněji skalnatá vyhlídková plošina Max Plateau.

Hrad Hardegg, praktické info

• Otevírací doba hradu Hardegg

• Vstupné pro turisty z ČR: 5,5 € (dle vzpomínky mé hodné ženy; jaro 2008)
• Adresa: Burg Hardegg, Hardegg 38, 2082 Hardegg, Österreich
• Tel: + 43 29 498 225 (hrad - pokladna, během sezóny), +432916400 ( provozovatel, celoročně)
• Fax: + 43 29 497 003 (hrad - pokladna, během sezóny), +43291640032 (provozovatel, celoročně)
• e-mail: pilati@eunet.at, office@burghardegg.at
• www: http://hardegg.museum.com

Hardegg v pověstech a zkazkách I. : skály a kameny

Kraj kolem městečka je mimořádně hustě opředen pověstmi a my se společně v dalších řádcích kokonem hardeggských legend prokoušeme. Pochopíme tak, proč tudy prochází i značená cykloturistická trasa Ságy a mýty (Märchen - Sagen - Mythen Radweg).

Tak hned nejnápadnější skalní útvar v blízkosti městečka, již zmíněný strmý výhledový mramorový útes na JZ od hradu, zvaný Reginina skála (Reginafelsen), prý skrývá temné tajemství v podobě mladé dívky. Krasavici nechal do chladné skalní masy zaživa zazdít hradní pán, jemuž nebyla dívčina po jeho vilné chuti, od té doby se skalisko jmenuje po oběti panské zvůle a sličná mladice osobně se o půlnoci zjevuje v podobě Černé paní (Schwarze Frau), marně hledající na hardeggském hřbitově svůj hrob.

Sám pyšný chlípný hrabě skončil neblaze. Když štval koně na skálu, aby se na vlastní oči pokochal svou sadistickou prací, zřítil se i s ořem do hlubin. Lidé pak nemohli najít ani tělo pána, ani koně, což byl důkaz toho, že šlechtic musel být spřažen s ďáblem. Hrabě se tak rovněž objevuje coby hlavní přízračný aktér strašlivého dramatu. Za svitu úplňku šplhá jako neslyšný jezdec na koni ke skále a opakovaně umírá po děsivém pádu do temné hlubiny… Setkání s hardeggskou Černou paní je dokumentováno hned několikrát.

Přímo u jejího nedobrovolného hrobu, Regininy skály, ji střetl ubohý židovský obchodník, který sešel z cesty, když se vracel do Hardeggu zkratkou přes les z Fellingu. Nešťastník se tak polekal, že se v panice zřítil dolů do potoku Fugnitz u paty skaliska, kde zůstal mrtev ležet. Od té doby se tůni, kde ráno našli lidé tělo ubožáka, říká Židovská tůň (Judentümpel). O dost šťastněji, jen se silným šokem, vyvázla děvečka, která před více než sto lety pracovala na farském dvoře. V noci si zkracovala cestu přes hřbitov, když nečekaně potkala Černou paní.

Přízrak zavedl vyděšené děvče ke kostnici u kostela, v níž s rachotem zmizel, pak prý ještě krom dívčina úprku bylo slyšet, jak někdo zevnitř usilovně hází kosti proti dveřím kostnice. Konec řádění strašidla pak patrně udělal srdnatý fořt, jenž se vracel v noci přes hřbitov domů. V okamžiku, kdy spatřil obrys mátohy, začal na Černou paní usilovně pálit ze své pušky. Od té doby se po nešťastném zjevení slehla země.

Kamenný útulek, zvaný jednoduše Poustevník (Einsiedler) v mramorové skalní stěně zvané někdy Poustevníkova skála (Einsiedlerfelsen), najdeme u meandru Dyje asi 1,5 km po proudu SV od městečka. Snad sloužilo obydlí přístupné po žebříku lovcům, dle pověsti zde však nalezl svůj klid ubohý rytíř Uto von Hardtenstein. Jako mladý opustil ženu i čerstvě narozeného syna a odjel na křižácké tažení. Po dlouhých letech bojů v Palestině se živ a zdráv vrátil domů, kde však po boku své ženy nalezl krásného mládence. Rytíř se rozlítil a v adrenalinové bouři afektu zdánlivého milence zabil, vůbec však netušil, že vlastní rukou o život připravil svého již dospělého syna.

Po strašlivém zjištění opustil zhroucený muž vše a putoval daleko až do divokého údolí Dyje u Hardeggu, kde si ve skalnatém výklenku zbudoval poustevnu pro pokání. Zbožný rytíř byl záhy u lidí v okolí ctěn a viděn s radostí, jeho obliba navíc prudce vzrostla poté, co nalezl na druhé (dnes české) straně řeky nad skalnatými Kozími stezkami (Gaissteig) naleziště zlata a stříbra, což obyvatelům Hardeggu přineslo velký blahobyt.

A jak že skončil svatý muž? Poustevníka jednou zrána našli havíři umrzlého u paty kříže s tváří obrácenou na jih, směrem ke ztracenému domovu. Záhy poté vypukly o těžbu stříbra mezi lidmi sváry, sám hrabě z Hardeggu odmítl vladaři platit daně a ten nakonec nechal doly zavřít. Bývalý důl na stříbro dnes nese jméno Stříbrné jeskyně (Silberhöhle). O šachtách se tvrdí, že ústí až u Znojma a tak kohout, který sem byl kdysi hozen v rámci pokusu o ověření této teorie, se prý živ objevil ve Znojmě.

Ještě dále na V od Hardeggu, asi 3,7 km po červené Thayatalweg, dorazíme na krásné louky na břehu Dyje pod horou Umlaufberg. Na protějším břehu v I. zóně českého NP Podyjí tu strmí Vraní skála (Rabenfelsen), tedy místo, kde byl dle pověsti zabit na počátku 14. století muž tyranizující v období bezvládí celé okolí, pán Nového Hrádku, Jindřich z Lipé (Heinz von Lippa). Dlužno říci, že se jedná o historický nesmysl (Jindřich z Lipé byl český vysoce postavený šlechtic s jinými starostmi než pleněním Podyjí), nicméně buďme k pověsti shovívaví. Jindřich dle tohoto vyprávění dobyl hrad Kaju (Chýji) i Bítov.

Avšak vrcholem byl únos hraběte z Hardeggu a jeho dcery do vězení poté, co hrabě Jindřichovi odmítl dát dceru za ženu. Za nejbližšího úplňku se v reakci na troufalost pána z Lipé sešla nedaleko dnešní obce Merkesdorf pod lípou na hoře Gerichtsberg (458 m) v kuklách a kapucích maskovaná porota k tajnému soudu (Femgericht), na němž byl vynesen jednoznačný rozsudek, do měsíce měl být rozbojník za své krvavé činy připraven o život. Tohoto úkolu se s úspěchem zhostil mladý pán z Cornštejna, jemuž pán z Lipé zabil na Bítově otce. Tělo loupeživého rytíře pak bylo ponecháno nepohřbeno na skále na pospas krkavcům, kteří tak svými temnými hody toto skalisko pojmenovali (Rabenfelsen - Krkavčí skála, česky přeneseně Vraní skála).

Čertův kámen leží na české straně Dyje, při cestě z Hardeggu do Vranova, asi 4,5 km SZ od Hardeggu, nedaleko letohrádku Lusthaus. O tomto balvanu se vypráví, že tudy jednou šel čert se svou bábou. Měli s sebou peníze a přeli se, kdo dostane větší díl. Babice navrhla, aby se zastavili, přepočítali je a rozdělili se. Při počítání však podváděla a rozzuřený čertovský vnuk po ní mrskl kus skály, dnešní Čertův kámen, pod kterým zůstala baba ležet, čert pak odešel se všemi penězi. Na výročí rozepře pekelníků je dosud slyšet úpění ďábelské stařeny pod kamenem.

Mnozí noční opozdilci jdoucí z Vranova do Hardeggu čerta viděli, jak sedí na kameni s babicí pod balvanem a vedou spolu ostrou hádku. Říká se, že těm co značně popili ve Vranově čert prodlužuje cestu domů tak dlouho, dokud opilí zbloudilci nezačnou vyděšeně plni strachu volat všechny svaté na pomoc.

Jednou v zimě šla kolem Čertova kamene chudá žena s hliněným hrníčkem z Hardeggu, když ji zastavil cizinec (čert) s otázkou, zda jí není zima. Když odvětila, že ano, tak skočil za kámen a do hrnečku vysypal dřevěné uhlí. Na stařence si vynutil, že příští půlnoc přijde ku kameni znova. Po příchodu domů žena zjistila, že místo dřevěného uhlí donesla zlato. Napjatě očekávala půlnoc dalšího dne a na půlnoční rande s pekelníkem se jí chtělo stále méně. K Čertovu kameni se tak nakonec nevypravila, místo toho se intenzivně modlila a to stařenku zachránilo. S posledním úderem hardeggských věžních hodin oznamujících půlnoc se hrneček rozletěl a místo zlata zůstaly kozí bobky.

Hardegg v pověstech a zkazkách II.: řeka Dyje

V nejhlubších místech Dyje u Hardeggu, v místní tůni, žil prý kdysi vodník. Ten si za úplňku v rákosí vyčesával stříbrné kapky ze zeleně vlasů zlatým hřeben. Někteří odvážní obyvatelé Hardeggu stříbro sbírali a zbohatli tak. Kapky se však musely sebrat do svítání a navíc vodník někdy záludně číhal na troufalce a topil je. Tohoto hastrmana bývalo vidět také u Čertova mlýna na kraji městečka a dále po proudu i v tůni při Umlaufbergu (378 m, viz poslední díl) a u mlýna pod Novým Hrádkem.

Hastrman měl spadeno především na děti z Hardeggu. Do Dyje je lákal tím, že jim na dně řeky při věži Brandlesturm přes průzračnou hladinu ukazoval zatopenou část městečka zničenou při strašném zemětřesení. Vidět prý byly staré uličky a v nich lidé odění do starodávných krojů, lákadlem pro chudé byly také stříbrné potopené zvony. Děti, které s hastrmanem sestoupily na dno však již nikdy nevyplavaly.

Jen jednou na zeleného mužíka vyzrál nebojácný klučina. Připoutal se k provazu uvázanému na stromu při břehu. Požádal vodníka o zvon, sestoupil s ním na dno a pomocí provazu stříbrný zvon vytáhl na břeh, tam se však ztratil a zůstala po něm jen loužička vody.

Hardegg v pověstech a zkazkách III.: čert v hlavní roli

Vyprávění sledující dusot čertova kopyta po okolí Hardeggu se uchovalo hned několik. O Čertově kameni a mlýnu již byla řeč. Jindy se ďábel vypravil na jednu louku u městečka (Luggauer Wiese), kde v pravé poledne divoce tančil s mladou selkou, která místo oběda usilovně pracovala. Křepčení s čertiskem bylo stále rychlejší a zastavilo jej až zvolání: "Bůh s námi!", které ze sebe žena z posledních sil vypravila.

Tato lekce prý přespříliš pracovitou selku rychle vyléčila z workoholismu. Jednou zase v poledne byla v hardeggských lesích kousek od Poustevníkovy skály (Einsiedlerfelsen) sbírat klestí chudá žena z městečka. Dřevo na zemi bylo ztrouchnivělé a tak brala neprozřetelně i ze stromů. To se jí však nevyplatilo. S poledními zvony z dalekého Hardeggu se znenadání nesl lesem zvláštní hukot od peřejí blízké řeky a najednou spatřila žena postavu i tvář ďábla s červenýma očima a ohnivým jazykem. Okamžitě vzala nohy na ramena a byla natrvalo vyléčena z lesního pychu.

Hardegg v pověstech a zkazkách IV: loupežníci

Hluboké lesy v údolí Dyje bývaly sídlem a pracovním prostorem mnohých loupežníků. Jeden z nich se jmenoval Waller a řeč o něm byla v minulém díle, kdy jsme se dozvěděli, že omylem shodil oblouk hardeggské Městské brány. Waller byl původně občanem Hardeggu a žil na předměstí. Dostal se však do hmotné nouze, což jej přivedlo k pytláctví a padělání peněz, stal se z něho také žhář. Když lidé přišli na Wallerovu nekalou činnost, podpálil svůj dům a prchl do lesů.

Po nedlouhém hledání našel nad potokem Fugnitz dobře chráněnou sluji, kde se skrýval a odkud páchal další alotria. Kamenná skrýš banditova se dodnes jmenuje Wallerova jeskyně (Wallerhöhle). Biřici Wallera za Boha živého nedokázali polapit. Jednou, když už měli loupežníka konečně v rukou, jim filuta unikl zadní dřevěnou stěnou záchodu. Chycen byl až celkem výstřední lstí, kdy hardeggský starosta nechal rozhlásit, že Waller dostane odškodné za svůj vyhořelý dům a mimořádně naivní lapka si pro peníze přišel rovnou do rukou pochopů.

Jiná banda lupičů, krutý postrach okolí, obývala nedaleko cesty z Hardeggu na Felling zděnou chatu v lesích západně od hory Bindenberg (448 m), místo dosud známé jako "Gemauerte Hütte", kdysi lovecký přístřešek. Tato loupežnická horda působila v okruhu pevně svírajícím městečko ve vzdálenějších lokalitách, aby jejich základna nebyla prozrazena. K obávaným místům střetu s lapky tak patřily třebas louky u Dyje v místech zvaných "Langen Grund" asi 1,5 km SZ od Hardeggu pod Vlaštovčími skalami (Schwalbenfelsen; 424 m). Krutý mord bandité spáchali na Medvědí louce (Bärenwiese) asi 1,5 km V od Hardeggu, kde byl při loupežném přepadení zavražděn občan městečka.

Žádný soukeník se též neodvážil vydat jižním směrem na cestu podél potoku Fugnitz do Heufurthu přes tzv. "Goldene Brückl". Vůdce lupičů se vůbec nedařilo dopadnout, protože měl v Hardeggu tajné pomocníky, kteří vedoucímu bandy vždy prozradili všechny plány pronásledovatelů dopředu. Za to dostávali kumpáni informátoři odměnu v podobě tučného podílu na kořisti. Nezbytným doplňkem mafiózní organizace byla také síť překupníků kradeného zboží sdružující se kolem mlýnu na hardeggském předměstí.

Prodejci kradených věcí byli vázáni přísahou, dle níž nesměli prodávat kradené zboží v Hardeggu. Když však loupežníci zjistili, že překupníci přísahu vesele porušují, nemilosrdně se pomstili. Vyhodili mlýn do povětří a křivopřísežní spojenci lapků byli roztrháni na kusy. Tam, kam dopadla ruka jedné z obětí pomsty, byl později vztyčen červený kříž stojící nyní u stezky do Vranova poblíž fellingské myslivny, po stezce je vedena Thayatalweg z Hardeggu do Fellingu. O konci lupičů a jejich vůdce pak pověst mlčí.

Třetí loupežnická historie z Hardeggu se váže ke slavnému lupiči Janu Jiřímu Graselovi (Grassel; 1790 až 1817). Ten se svými kumpány i rodiči rozsáhle loupil a vraždil na česko - moravsko - rakouském pomezí v letech 1808 až 1816 dokud nebyl po rozsáhlém pátrání lstí dopaden a nakonec ve Vídni i oběšen. Pokud někomu jméno bandity připomíná nadávku (grázl), nemýlí se, příjmení delikventa do této podoby skutečně zlidovělo. Jednu dobu se Grasel pohyboval v okolí známého poutního místa Panna Marie Bolestná u Tří dubů (Maria - Dreieichen) u Hornu 25 km JZ od Hardeggu přestrojen za obchodníka s dobytkem. Prozradila jej však jizva za uchem a tak nastala doba skrývání, jež ho přivedla několikrát také do lesů u Hardeggu.

Poprvé se zde vloupal do mlýna, při následné přestřelce během útěku si těžce poranil ukazováček pravé ruky. Jindy se tu pohyboval v přestrojení za prodavače šátků a v noci pak vykradl dům soukeníka Buxbauma. Též další hardeggské domácnosti se staly cílem Graselových nočních nezvaných návštěv. Lup ukládal v úkrytech u Drosendorfu a Maria - Dreieichen. Pověst dává Graselovi zcela nepravdivé vlastnosti kolegy Jánošíka, prý i Grasel bohatým bral a chudým dával. Jisté jen je, že se Grasel notně opíjel, v opilosti byl také několikrát jat policií.

Poděkování: Mé mamince za pomoc s překladem některých nejasných pasáží v pověstech.

• Pokračování článku

Další informace, významné odkazy a literatura

• Mapy: Podyjí - Thayatal, Vranovská přehrada, č. 53, nakl. Shocart; KČT Podyjí a Vranovská přehrada č.81; Shocart; Národní park Podyjí, Nationalpark Thayatal (2003), KČT, měřítko 1:25 000
• Plánek tras v NP Thayatal: http://www.np-thayatal.at
• Rodokmen posledních majitelů Hardeggu: http://pages.prodigy.net
• Hardegg na stránkách muzea Dolního Rakouska: http://geschichte.landesmuseum.net
• Hrad: http://www.ms-visucom.de
• Obsah pověstí z knihy: Bischof F., Jordan J., Enzenhofer S. (1978): Sagen und Legenden aus Hardegg, Hardegg