Kamenné hříčky při březích Berounky turisticky

Po skalních zajímavostech v kraji trilobitů a Oty Pavla

Berounce dalo pojmenování středočeské město Beroun, ale jak známo, půvabná říčka vzniká v západočeské "metropoli" Plzni spojením Mže a Radbuzy, záhy přijímá ještě dvě pošumavské říčky Úhlavu a Úslavu. Po celé délce toku se proplétá horopisnou jednotkou, nazvanou právě podle Berounky Poberounská soustava, a na jižním okraji Prahy se vlévá z levé strany do Vltavy.

Břehy Berounky se vyznačují spoustou romantických zákoutí, obdivovaných nejen vodáky i pěšími turisty, ale též spoustou umělců. Stačí připomenout třebas jen literární dílo Oty Pavla se zdánlivě prostým a přitom tak výstižným vyjádřením neopakovatelných okamžiků od říčky Berounky (…jdu proti řece, v řece je stříbro a zlaté listí. Jdu sám a najednou si uvědomuji, že tu nehoukají auta, abych uhnul, a nedrnčí tramvaje, abych couvnul…).

K pozoruhodným přírodním zajímavostem, zdůrazňujícím kolorit řeky Berounky, patří nejrůznější kamenné hříčky - více či méně výrazné skalní útvary na údolních svazích. Mnohé se vyznačují nejen bizarním tvarem, který byl inspirací k lidovým pověstem, ale též pestrým horninovým složením. Není to žádným překvapením, když si uvědomíme, že řeka protéká osou Barrandienu, tedy jednou z nejhodnotnějších geologických oblastí na území naší vlasti. Vydejme se k břehům Berounky alespoň za některými z bezpočtu zdejších skalních útvarů.

Bizarní Čertova kazatelna

Za hlavní zdrojnici Berounky je považována Mže, pramenící už na německé straně ve vrchovině Griesbašského lesa. Ještě před soutokem s Radbuzou, tedy na severozápadním okraji Plzně, provází levý břeh Mže pozoruhodné skalní seskupení, zvané Čertova kazatelna.

Čtěte také: Baba, skála nad Úslavou

Od Radčic sleduje řeka a přilehlá silnice skalní stěnu z usazených hornin karbonského stáří. Postupně se zvyšuje až na dvacet metrů a nejvýraznější je na východním okraji, kde spolu s tzv. Zámečkem - postaveným nad skalním útesem v 19. století majiteli křimického panství - vytváří malebnou kulisu, nejsnáze přístupnou od plzeňské silnice.

Ve svislé skalní stěně se střídají nestejně odolné vrstvy úlomkovitých usazenin (arkóz a slepenců), tmel horniny místy zpevňují železité polohy, představující nejodolnější partie. Ty byly příčinou vzniku tvrdých "pokliček" na vrcholcích některých skalních pilířů a výčnělků, včetně nápadného útvaru Čertova kazatelna, který dal pojmenování i zdejší přírodní památce.

V působivé scenérii pod Zámečkem zaujmou především nejrůznější "děravé útvary" - členité převisy a dutiny, místy propojené skalními okny nebo přecházejícími do malých jeskyní. Vznikly postupným vyvětráváním nebo vyplavováním méně odolných vrstev arkóz a slepenců.

V zátočinách pod Plzní

Berounka se pod Plzní vyhýbá soustavou zákrutů a meandrů návrším Klabavské pahorkatiny a nad nárazovými břehy tu a tam odkrývá skalnaté srázy z rozličných hornin. Většinou jsou skryté v lesních porostech, z nichž některé si uchovaly hodnotnou skladbu dřevin i bylinného podrostu a byly vyhlášeny za chráněná území. Platí to například o přírodní památce Malochova skalka na levém svahu údolní zátočiny, obcházené žlutě značenou cestou z Bílé Hory do Druztové. Zdejší skalky ze starohorních hornin (sopečné vyvřeliny spilitu a drobové břidlice) jsou přístupné kolem chatek v bočním údolíčku Seneckého potoka.

Skalnaté jsou také zákruty Berounky na území na sebe navazujících přírodních parků Rohatiny, Horní Berounka a Hřešíhlavsko, například v mohutných břidličnatých srázech přírodní rezervace Třímanské skály pod silnicí spojující Hřešihlavy a Třímany, nebo nad opačným, levým břehem při zřícenině hradu Krašov.

V kraji trilobitů

Pod Zvíkovcem Berounka opouští Přírodní park Horní Berounka a vtéká na území CHKO Křivoklátsko se spoustou dalších romantických zákoutí. V přírodovědných kruzích se největšímu věhlasu těší blízké okolí obce Skryje - proslulé naleziště staroprvohorních fosílií, zejména trilobitů. Na jejich pěkné ukázky jsou přírodní odkryvy nyní už skoupé (navíc většinou chráněné), prohlédnout si je však můžeme ve zdejším muzeu, věnovanému věhlasnému badateli z hloubi 19. století, francouzskému paleontologovi Joachimu Barrandovi.

Pod Skryjemi se Berounka táhlým obloukem vyhýbá strmým a souvisle zalesněným stráním s národní přírodní rezervací Týřov, pojmenované podle zříceniny hradu na ostrohu mezi údolími Úpořského potoka a Berounky. Proti obci Týřovice vynikají mohutností i bizarním tvarem útesy Týřovických skal, tvořené staroprvohorními sopečnými vyvřelinami. Spadají přímo k pravému břehu řeky a jsou proto nepřístupné.

Na prahu křivoklátských hvozdů

Naopak silnice, vinoucí se údolím Berounky směrem ke Křivoklátu, se doslova dotýká strmých útesů jednoho z našich nejmohutnějších přírodních výtvorů, obdařených čertovým přívlastkem - Čertovy skály. Zaujme zejména při pohledu zpovzdálí (třeba z loďky od hladiny Berounky nebo od památného dubu u Kouřimecké Rybárny), ale z bezprostřední blízkosti poněkud splývá v hustém porostu. Přímo na levém břehu pod skálou a silnicí leží dva mohutné bloky, které byly inspirací k pověsti o čertovi. Ten prý chtěl postavit přes řeku most, ale dílo mu překazilo kohoutí zakokrhání.

Do vrcholové části Čertovy skály vede cesta doslova oklikou. Asi 0,5 km směrem k Týřovicím odbočuje ze silnice červeně značená trasa a stoupá bočním úžlabím nad údolí. Poblíž hájovny Křiniště z ní uhýbá neznačená stezka na rozeklaný vršek Čertovy skály s nádherným výhledem do údolí Berounky v romantickém "kraji Oty Pavla".

Členité útesy Čertovy skály jsou považovány ze nejmohutnější výchoz starohorní sopečné vyvřeliny spilitu (místy s patrnou tzv. polštářovou lávou) na území naší vlasti. Nepřístupné skalní srázy hostí vzácné druhy rostlin a živočichů, není proto divu, že i Čertova skála je přírodní rezervací.

Také v hlubokých zátočinách poblíž známého hradu Křivoklátu zdobí převážně levé břehy Berounky řada skalních útvarů ze starohorních sopečných nebo břidličnatých hornin. Menší obdobou Čertovy skály poblíž populárního hostince U Rozvědčíka je rozeklaná Kněžská skála, rozlehlejší jsou pak skalní pásma v přírodních rezervacích Nezabudické skály, Brdatka či Kabečnice na prahu hlubokých křivoklátských hvozdů.

V kaňonu Českého krasu

Od města Berouna až prakticky po ústí do Vltavy se Berounka proplétá malebným údolím v severní části CHKO Český kras. Už z oken vlaku na železniční trati, spojující Prahu s Plzní a sledující břeh Berounky, můžeme obdivovat nejen nádhernou kulisu hradu Karlštejn, ale také bělavé útesy vápencových skal či kamenolomů na svazích hluboko zaříznutého kaňonu.

Pravý břeh pod památným Tetínem odkrývá srázy Turských maštalí v přírodní rezervaci Tetínské skály, dostupnější je asi 2 km dlouhé pásmo Srbských skal, provázející levý břeh při žlutě značené cestě ze Srbska do Hostimi a Svatého Jana pod Skalou.

Zdejší vápencové stěny, jsou až 40 m vysoké, na mnoha místech rozčleněné do svislých až převislých útesů, pilířů, výčnělků a jeskyní (vesměs nepřístupných), patří k nejvyhledávanějším horolezeckým terénům ve středních Čechách. Spolu s okolními partiemi byly zahrnuty do rozsáhlé národní přírodní rezervace Karlštejn, pojmenované podle jednoho z našich nejnavštěvovanějších hradů.

Také v jeho blízkosti najdeme řadu dalších významných skalních partií. Poblíž mostu přes Berounku k nim patří Budňanská skála ze zvrásněných vrstev vápenců, do kterých byly při silnici vsazeny tabulky, označující mezinárodně uznávanou hranici dvou prvohorních útvarů - siluru a devonu.