Zbarvením svého těla, kdy se často střídají žluté "vosí" pruhy s tmavými pruhy, pestřenky připomínají spíše vosy. Třeba jako je tomu u drobné a naši nejrozšířenější pestřenky pruhované. Toto vosí mimikry je má patrně chránit před přirozenými nepřáteli. Především před ptáky. Ale také před pavouky, vosami aj. Avšak narozdíl od vos nemají pestřenky ani žihadlo, ani kousací ústrojí. Pouze ústrojí lízavě-sací. Podobně jako například moucha domácí. Vždyť pestřenky vlastně patří mezi "mouchy".

Některé pestřenky svým zbarvením připomínají i další druhy bodavého blanokřídlého hmyzu (Hymenoptera). Třeba čmeláky, jako je tomu u pestřenky čmelákové (Volucella balteatus) a nebo sršně (!) jako u pestřenky sršňové (Volucella zonaria). No a pestřenka trubcová (Eristalis tenax) zase svým zbarvením a kresbou silně připomíná včely.

Pestřenky také patří ke skvělým a rychlým letcům. Jejich letecké schopnosti jsou i ve světě hmyzu opravdu unikátní. Nejenže létají velice rychle. Dokáží stát i na jednom místě, jakoby zavěšeny ve vzduchu. Jako nějaký malý vrtulníček. Pestřenky tak můžeme bez nadsázky nazvat kolibříky hmyzího světa.

Podobné letecké schopnosti má nemnoho dalších čeledí (druhů) hmyzu. Namátkou si uveďme motýlího zástupce dlouhozobku svízelovou z čeledi lišajovití. Pro let pestřenek jsou charakteristické i trhavé pohyby. Nejen vpřed, ale i vzad a nebo do boku. I způsob letu tak dokáže pestřenky spolehlivě odlišit od bodavého blanokřídlého hmyzu.

Mé dosavadní znalosti o pestřenkách byly opravdu jen velice skromné. Avšak čím více je poznávám, tím více mne fascinují svou variabilitou a přizpůsobivostí. I nezastupitelnou rolí v přírodě. Nejenže pestřenky dorůstají různých velikostí, mají neobyčejně variabilní zbarvení, ale jejich larvy mají velice různorodé ekologické nároky. Navíc pestřenky spolu s včelami patří k nejvýznamnějším opylovačům a spolu se slunéčky a zlatoočkami patří rovněž k nejvýznamnějším konzumentům mšic, mer či svilušek (to v případě dravých larev).

Larvy pestřenek jsou obvykle velice nenápadné. Jsou beznohé, tudíž se pohybují velice pomalu. Nemají ani hlavu, jen v přední části těla jakési bodavé sací ústrojí. Jakmile larva pestřenky narazí na mšici, nabodne ji, zvedne do výšky a vysaje. Larva mšice nemá sebemenší šanci na únik.

Larvy některých druhů pestřenek se v období horkých letních dnů ukládají k jakémusi letnímu spánku (diapauze). Tyto druhy mají zpravidla ročně jen jedno jediné pokolení. Jiné, jako např. již zmíněná pestřenka pruhovaná, mají každoročně pokolení několik a patří tak k nejhojnějším zástupcům své čeledi.

Když nastane čas, larva pestřenky se zakuklí. Obvykle na stoncích a nebo listech rostlin. Za krátký čas se z kukly líhne dospělý jedinec, jehož potravní a ekologické nároky jsou zcela odlišné od larev. Nejenže se živí pylem a nektarem z květů (nejraději mají miříkovité rostliny), ale nemá ani vyhraněné nároky na svůj biotop. Což u larev rozhodně neplatí.

Larvy některých pestřenek jsou totiž dravé (především z podčeledi Syrphinae), jiné jsou pro změnu saprofágní či saproxylické žijící třeba v žumpách, jímkách a znečištěných vodách. Larvy některých rodů (např. Cheilosia) jsou fytofágní a některé dokonce mykofágní. Nalezneme je tedy pouze na houbách.

Velice zajímavé jsou larvy rodu Microdon, které jsou myrmekofilní. Žijí v hnízdech mravenců. Podobně jako např. housenky některých modrásků. No a takové larvy rodu Volucella zase žijí v hnízdech vos a nebo čmeláků. Svými ekologickými nároky tak mohou připomínat larvy (triangulin) majek. Brouků, kteří procházejí tzv. nadproměnou (hypermetamorfózou), a jejichž larvy žijí v hnízdech samotářských včel.

Pestřenky opravdu patří k velice zajímavým zástupcům hmyzu. K druhům, které hrají v přírodě velice důležitou a nenahraditelnou roli a zaslouží si naší plné ochrany.