Morény a bludné balvany, horské ledovce v době ledové v Česku

Morény a bludné balvany, ledovce (2)

V minulém článku jsme věnovali celý jeden díl tohoto pravidelného seriálu ledovcům. Problematika těchto veledůležitých přírodních objektů naší Země, je však natolik široká, že se jí musíme zabývat ještě jednou. A zřejmě ani tentokrát to nebude naposledy.

Tvář v podstatě všech světových velehor byla v nedávné geologické minulosti silně ovlivněna činností ledovců. Zasloužily se o to několikeré doby ledové, které v pravidelných periodách zachvátily naši planetu a významnou část jejího povrchu uvěznily pod ledový příkrov.

Na horách tehdy mnohem více než dnes ledovce drtily skály, hloubily skalní amfiteátry a kotle a tvarovaly horská údolí. S činností ledovců se proto ve velehorách setkáváme prakticky na každém kroku a to i tam, kde již ledovce dávno roztály a zmizely.

Jedním z nejvýznamnějších produktů ledovcové činnosti jsou morény. Jedná se o nánosy ostrohranných nevytříděných horninových úlomků různé velikosti, které v terénu vytvářejí protáhlé valy, pahorky nebo i souvislé pokryvy. Slovo moréna pochází z francouzské části Alp, kde slovem "la moreine" označovali domorodci pahorky a vyvýšeniny tvořené sypkým materiálem.

Morény vytvořila pohybující se masa ledu, která před sebou, na bocích, ale i naspodu hrnula a zároveň drtila a ukládala úlomky skal. Podle pozice ledovcem unášeného a posléze usazovaného horninového materiálu rozlišujeme několik typů morén. Nejnápadnější bývá čelní moréna, kterou ledovec nahrnul před sebe podobně jako buldozer. Mívá podobu protáhlého, srpovitě zahnutého valu a její rozměry mohou být velmi různorodé - výška až několik desítek (výjimečně i stovek) metrů, délka až několik kilometrů.

Na horách bývají čelní morény orientované napříč údolím a často vytvážejí hráz ledovcovému jezeru (například u Štrbského plesa). O něco méně nápadnější jsou morény boční, které vymezují dráhu pohybu ledovcové hmoty z pravé i levé strany. Jedná se opět o protáhlé valy, ty jsou však zřetelně užší a orientované souhlasně se směrem ledovcového údolí. Morény spodní bývají vidět jen po ústupu ledovce a je pro ně charakteristický jemnozrnný materiál, rozdrcený tíhou ledové masy. Příznačný je rovněž mírně členitý, pahorkatinný reliéf.

V zaledněných oblastech můžeme pozorovat dva další typy morén. Kameny, které napadaly na povrch ledovce z okolních skal, vytvářejí svrchní morénu. Ta se "veze" na pohybujícím se ledovci, ale zároveň se vlastní váhou ponořuje do plastické ledové hmoty, kde se přeměňuje na vnitřní morénu. Pokud svrchní moréna vytváří souvislou vrstvu, přes níž není na led vidět, znamená to, že ledovec postupně zaniká.

V horninovém materiálu morén se často vyskytují kameny, které do okolního přírodního prostředí vůbec nezapadají. Rozsáhlé ledovce totiž mohou transportovat různé horninové úlomky na značné vzdálenost od původního místa výskytu. V případě pevninských ledovců to může být vzdálenost třeba i přes polovinu kontinentu. Takovým cizorodým horninovým materiálům se říká bludné balvany - do místa svého výskytu jakoby "zabloudily" odněkud z cizích krajů.

V mnoha případech tomu tak skutečně je. Například na severní Moravě a ve Slezsku, kam v době ledové zasahoval svým jižním okrajem severský kontinentální ledovec, můžeme ve zbytcích morénových nánosů nalézt bludné balvany až ze Skandinávie. Jedná se především o červené žuly, kvarcity a dokonce i pískovce s otisky prvohorní fauny, např. trilobitů. Náš největší bludný balvan najdete v okrese Bruntál u obce Liptaň. Má rozměry 2,2 × 1,3 × 1,2 m, váží kolem 10 tun a je chráněn jako národní přírodní památka.

Pozn. red.: Odborná literatura (nakonec i náš web) uvádějí, že největším eratickým (bludným) balvanem v České republice je Porubský bludný balvan.