Lavinový workshop na Luční boudě v Krkonoších

Lavinový workshop aneb Velikonoce v Krkonoších

O velikonočních svátcích se na Luční boudě konal lavinový workshop pro veřejnost pořádaný Horskou služnou ČR. Program začínal v sobotu v devět ráno. Vyrazila jsem prvním ranním autobusem v pět z Jilemnice do Vrchlabí a dál do Špindlu (večerní cestě nahoru zabránila páteční škola do pozdního odpoledne v Praze).

V půl sedmé již vyrážím po pláňské sjezdovce vzhůru. Je umrzlá, skoro na mačky, bez teleskopek bych se nahoru asi nedostala. Kousek před vrškem sjezdovky mě dojíždí skůtr, který zastavuje a dobrý muž mi nabízí kousek svezení. Ráda přijímám. Ačkoli měl zřejmě namířeno jen k boudě Na Pláni, svezl mě až pod Klínovky. Děkuji a loučím se. Dobrá ušetřená půlhodinka a fajn zážitek. Sníh se začíná již silně bořit, tak rovnou nasazuju sněžnice. Po chvíli se přihlásí žízeň a smutně zjišťuji, že cestou na skůtru jsem vytrousila zvenčí na batoh přidělanou PET-lahev. Snad ji někdo uklidí, co se dá dělat.

U Výrovky potkávám první turisty. Nahoře v restauraci se mi podařilo vyžebrat novou prázdnou PET-lahev a čistou pramenitou vodu. Ve stoupání ke "Kapličce" sluníčko už opravdu pálí, sníh kašovití. Poslední metry a jsem na Luční, skóre zpoždění 1,5 hodiny. Rychle směřuji do přednáškového sálu za restaurací, kde je již program v plném proudu. Stíhám konec přednášky o odhadu terénu. Následují ochrana přírody, kamarádská pomoc, záchranné pomůcky včetně ukázky "exploze" lavinového batohu, život zachraňující úkony od leteckých záchranářů z Hradce, rozbor lavinových nehod z Krkonoš a Jeseníků a další.

Odpoledne se program přesouvá ven před chatu na cvičné plochy, kde se učíme strategii práce s lavinovými vyhledávači, zkoušíme s nimi hledat a sondovat. Na vedlejší ploše se koná ukázka sněhového profilu. Program vrcholí simulací lavinové nehody za velké divácké účasti veřejnosti v podobě stovek okolo projíždějících běžkařů. Fascinovalo mě nasazení a rychlost práce lavinového psa. Běžkaři postupně odjíždějí a my se vracíme do přednáškového sálu na povídání o historii horské služby v Krkonoších, o největším lavinovém neštěstí v Białem Jaru s devatenácti oběťmi v roce 1968 a přednášku paní Zárybnické z metereologie (kterému serveru věřit a kterému ne a jak číst v údajích z matematických modelů). Tou kolem deváté večerní blok končí a většina osazenstva chaty se stěhuje do restaurace či spát.

V neděli si přivstanu, chci využít možnosti vyrazit dřív, než stovky turistů vyjdou z údolí a zároveň než sníh opět změkne. Chatu opouštím na lehko před sedmou a mířím na Sněžku. Po ránu se jde krásně po tvrdé krustě. Cesta od Slezské boudy na vrchol je zledovatělá, ale s hůlkami se to dá docela dobře zvládnout. Na vrcholu jsem v osm. Nikde nikdo. Nádherné slunce, jasno, výhledy, paráda. Fotím zborcenou část polské budovy, trošku zklamaně si prohlížím budovu nové české poštovny (čekala jsem víc) a vracím se zpět na Luční. Sníh už začíná měknout.

Nedělní program na Luční pokračuje test-centrem lavinových vyhledávačů, závody ve vyhledávání v kategorii jednotlivců i družstev a dalšími programy na cvičných plochách. Jdu si ještě zkusit hledání více vyhledávačů najednou (hledání více zasypaných) a vyzkoušet různé přístroje. Každý se může snažit, jak dlouho má chuť. Na vedlejší ploše probíhá testcentrum lavinových přístrojů, aby si každý mohl sám udělat názor na to co a proč koupit či nekoupit.

Závody mě nelákají, tak balím a někdy před jedenáctou vyrážím po polské straně hřebene směr Špindlerovka. Jdu se podívat na Stawy, kochám se výhledy, sluním se na skalkách Sloneczniku. Plán dojít až na Mísečky opouštím, sníh se strašně boří a pochod je vyčerpávající. Běžkaři tu hmotu proklínají, já na sněžnicích též a pěšáci na tom nejsou o nic lépe. Ze Špindlerovky pěkně utrmácená po kraťoučkém výletě ráda volím nejkratší cestu do Špindlu. A zpátky busem do Jilemnice a v pondělí hurá na vodu. Z workshopu si odnáším pár dobrých postřehů, které se běžně nepíší a zejména zkušenost s tím, jak se s vyhledávači pracuje a co od nich lze očekávat.

Další související články: