FKT Beskydský Karpattrek + výbava na náročnou hřebenovku

Přechod celých Beskyd, bez cizí pomoci aneb jak jsem si posunul nejdelší zdolanou vzdálenost o 100 km (1)

Nápad "přejít celé Beskydy" už jsem v hlavě měl od roku 2013, když jsem objevil velice krásně popsanou sérií článků na webu Treking.cz (zde). Už tehdy jsem si rozplánoval trasu, vyznačil všechny možnosti občerstvení, útulen a studánek a pak to dal na několik let k ledu. Vždy jsem našel důvod, proč do toho nejít: nemám natrénované, to bych nezvládl, je to moc velká vzdálenost, nemám na to čas, musím se věnovat rodině, padlo by na to hodně dní dovolené, co když mě sní medvěd nebo vlk… Ale přesto, jsem tu myšlenku stále držel hluboko v hlavě a představa, že bych se o to někdy pokusil, ve mně tiše doutnala.

Asi měsíc před "startem", jsem se dozvěděl o úžasné příležitosti, kdy bych se do toho mohl pustit - děti měly jít na hlídání k rodičům a ve stejném termínu žena šla na několikadenní školení. Takže doma bych nikomu nechyběl a úplně se nabízelo, že bych mohl aktivně zužitkovat volný čas.

Tréninkovou fázi jsem měl nastavenou naprosto dokonale. Před měsícem jsem úspěšně dokončil Nízkotatranskou stihačku (103 km, 5 430 m převýšení), dva týdny před dnem startem jsem si dal dlouhý trénink (56 km, 3 100 m převýšení) s Ríšou z týmu, když jsme společně přeběhli Velkou Fatru. Nohy teda měly něco v sobě, zároveň bylo ještě dost času na regeneraci pro ještě bláznivější plán.

Mentální stránku tréninku jsem taky nepodcenil, promyslel jsem si klíčové problémy, které můžou nastat a zároveň jejich způsob řešení. Je velký rozdíl, když se řeší kritické situace v totální únavě a zároveň, když je člověk odpočinutý. Měl jsem tedy promyšlené algoritmy, kterých jsem se mohl držet v případě nenadálých událostí.

A jak vlastně probíhal celý běh?

Ve zkratce vše proběhlo stylem RUN-DRINK-EAT-REPEAT (běhej-pij-jez-zopakuj to). Pokud ti kratší verze nestačí, pokračuj ve čtení dále, ale pozor, bude to dlouhé (cca 228 kilometrů).

0. km, 0:00, Hostašovice - jde se na to. Vystoupil jsem z vlaku a pustil se do ukusování prvních metrů z trasy. Vystartoval jsem v pondělí v 15:10 od vlakového nádraží Hostašovice pln očekávání, kam až mě nohy dovedou. Do půlnoci jsem se chtěl dostat do Horní Čeladné, tzn. na 38. km.

7. km, 1:03, Huštýn vrchol - výborné ostružiny, docela hic, ale jde se parádně. Bylo fajn, že jsem nemusel ujídat z vlastních zásob. Tento typ přírodních občerstvovaček jsem si velice oblíbil.

8. km, 1:28, Rozcestí krátká - seběh, pohoda.

11. km, 1:58, Dlouhá vrchol - do kopce to jde pomaleji, našel jsem malinu.

13. km, 2:24, U pramene Jíčinky - rovinky se dají běhat (zatím). Až k pramenu jsem nešel, vody jsem měl dost. Cestou jsem potkal holku, která šla na těžko. Měla v plánu ten den dorazit do Frenštátu, cílem její trasy byly Mosty u Jablunkova (92 km), ale to až za několik dní. Já měl v plánu být v Mostech do 24 hodin od vyběhnutí, no uvidíme.

15. km, 2:57, Velký Javorník - jde to fajn, potkal jsem lidí z D3… Pár kolegů z mé minulé práce si udělalo výlet po práci. Prohodili jsme pár slov, udělal jsem fotky z rozhledny a běžel dále. Chata Velký Javorník byla v pondělí zavřená, sice jsem s tím počítal, ale i tak škoda… něco bych si klidně dal.

20. km, 3:37, sedlo Pindula - fofruju na Radhošť, mají jen do 20, Velký Javorník kůrovcové kalamita. Tato místa jsem měl v rámci B7 proběhnuté několikrát. Teď, když jsem tady běžel, nemohl jsem to poznat. Místo hustých lesů jsou tady holé vršky kopců. Je to smutný pohled, za jakou chvíli se krajina změnila k nepoznání.

U Zbojnické koliby byla cedule "Fofruj na kofolu", tak jsem fofroval, ale měli už zavřeno. Přiběhl jsem 40 min po zavíračce, zásoby vody se tenčily, měl jsem chuť na cokoliv studeného, ale smůla. Další možnost občerstvení byl hotel Radegast, který zavírá za hodinu a 20 minut. Čeká mě 620 výškových metrů na pěti kilometrech… už jen neběžím, právě závodím!

22. km, 4:13, Černá hora - tak už jsem potkal dva kluky a jednu holku, co jdou BK taky, tempo je na mě moc rychle, nohy nejdou zpomalit, možná přepaluju.

Tempo už neodpovídalo tomu, že mě čeká ještě nějakých 200 km. Vidina nějakého studeného nápoje mě hnala rychle kupředu, nohy šly samy… tak jsem je nechal jít. Předběhl jsem dva kluky, kteří šli na těžko.

25. km, 4:47, Radhošť (hotel Radegast) - stihl jsem to! ale jen taktak. Exnul jsem kofolu a pivo, trochu si odpočinul, nasadil šustku a půjdu dále. Na hotelu Radegast jsem byl 7 minut před zavíračkou. Bavil jsem se s hostinským, říkal, že když nejsou lidi, občas zavře i o hodinu dříve… tak to byla teda haluz, že dnes ještě nezavřel! Udělal jsem první razítko do Karpattrek pasu, doplnil vodu, koupil tyčinky na cestu a vyšel jsem před hotel.

29. km, 5:50, Pustevny - dohnali mě tři kluci co jdou BK, zvolnil jsem tempo, prokecali jsme se až na Pustevny, zašli na kofolu a pak pofičím sám dal. Ze dvou kluků, které jsem předběhl se stali tři (jak to udělali? ). Byli z Hradce Králové a jejich dnešní cíl byly Pustevny - tam měli v plánu někde přespat pod přístřeškem. Konec treku měli v plánu v Mostech u Jablunkova. Zvolnil jsem tempo a trochu zregeneroval po tom výběhu na Radhošť. Na Pustevny jsme došli už za tmy. Tam jsem si dal kofolu, rozloučil se a běžel dále.

34. km, 7:00, Malá Stolová, rozcestí - večeře: tyčinky Havlíky za 35, jsou naprosto výborné. Ještě doplním: mezi Radhoštěm a Pustevnami jsme potkali dva borce v obleku, mokasínech, v ruce drželi skleničky se šampaňským... proč by ne, i na hory se dá chodit slušně… Byli oblečení jak do tanečních, v dobré náladě, nocleh měli domluvený v hotelu Radegast. Co hláška, to perla, pobavili, měli styl (suit-up!).

Na úseku z Čertova Mlýna k Horní Čeladné se mi vybavily moje vzpomínky, když jsem začínal trénovat na můj první závod, Beskydskou sedmičku v roce 2011. Tehdy jsem v Horní Čeladné končil můj první noční tréninkový pochod. Usínal jsem za chůze a byl docela vyřízený. Teď jsem byl naprosto v pohodě, měl vyšší tempo, více kilometrů za sebou, více kilometrů před sebou. Je úžasné, kam se člověk dokáže pravidelným tréninkem posunout.

38. km, 7:32, Horní Čeladná - pauza, svačinka, Birell, pohodička na Horní Čeladné. Stihl jsem se tady dostat ještě o víc než hodinu proti plánu, super. Dal jsem si delší pauzu (20 min), trochu nabil hodinky, doplnil jsem vodu ze studánky a vypil Birell, který jsem si nesl od hotelu Radegast, a hlavně vyvětral nohy.

44. km, 8:46, Polana, sedlo - pustil jsem si do uší podcast a lezu nahoru, docela to ubíhá. Tato část se mi při první B7 neskutečně táhla, teď mi proti nudě a spánku pomohly sluchátka. Začíná další den - úterý. Jsem 9 hodin na trati.

47. km, 9:37, Smrk - Smrk, kupodivu je stále teplo, fičím dolů. Pokud se nezastavím, je mi příjemně teplo jen v dresu X-Trailu s krátkým rukávem a krátkých kraťasech. Na Smrku jsem docela zápasil s vyfocením selfie (kvůli foto kontroly) - můj mobil nemá přední blesk, čelovkou se mi moc nedařilo nasvětlit sebe i ceduli Smrk. Byl to takový fotografický oříšek.

55. km, 10:54, Ostravice - tímto se omlouvám všem zvířatům v lese za rušení nočního klidu… Na Ostravici jsem dříve, než bylo v plánu. Všechny potraviny jsou zavřené… no nic, po malé pauze půjdu dále.

Při běhu jsem plašil medvědy a divočáky - třískal jsem tyčkami v méně přehledném terénu. Na žádné zvíře jsem nenarazil, takže to fungovalo. Na Ostravici jsem zase na chvíli nechal nabít hodinky, narovnal jsem si záda na lavičce u vlakového nádraží, něco snědl a pak hurá na naši královnu "Lysou".

58. km, 11:57, Butořanka - docela mi tu chybí otevřené restaurace, špatné místo, špatný čas? Dal bych si něco jiného než jen vodu, už jsem byl čisté vody přepitý. Tak jsem si vysypal magnezium do 0,5 softflasku, docela to pomohlo. A něčím teplým do žaludku bych taky nepohrdnul… bohužel nebylo kde.

60. km, 12:23, Lukšinec - ještě kousek na vrchol! Kupodivu se mi zatím nechce spát, ale tempo už jde trochu dolů.

62. km, 13:08, Lysá hora - som tu... brzo, vše zavřeno, začínají padat první kapky. Trochu vydechnu a pak poletím dolů. Bezručova chata otevírá až v 8 hod. Čekat přes 3 hodiny na razítko, se mi nechtělo. Tak jsem se opět pokusil o nějaké fotky, abych měl důkaz, že jsem tady byl. Výsledek je nic-moc.

70. km, 14:49, Ježanky - už svítá, posnídal jsem ostružiny s ranní rosou, už jde na mě únava a docela se těším na teplé nesladké jídlo. Je 6 hodin ráno, svítá a chce se mi spát. Po celé noci bez potkání jediného živáčka, až teď potkávám první lidi (houbaře).

72. km, 15:22, Bílý Kříž - jsem u chaty Sulov, dám si větší pauzu, jsou tu krásné kryté lavičky... snad nezaspím… Provizorní chata Sulov otevírá až v 10 hodin, takže mám stále smůlu na nákup nějakých dobrot. Využívám toho, že tady mají v přístřešku velké lavice s dekou. Nechám trochu dobít mobil z powerbanky, lehnu si, a hlavně nastavím budík.

75. km, 16:52, Polomka - tak jsem si dal 2*20, sedlo mi to.

78. km, 17:10, Malý Polom - kupodivu mi to ještě běží. Docela jsem měl strach, co se mnou spánek udělá. Jestli mi nezatuhnou nohy, stejně jako se mi to stalo na Pražské stovce. Tam jsem od větší pauzy nebyl schopný běžet, nohy ztuhly a druhou polovinu už jsem pouze šel. Naštěstí se nic takového nestalo a po 500 metrech od vyběhnutí už jsem zase mohl držet svižné tempo a střídat běh s chůzi.

84. km, 18:19, Muřinkový vrch - tak teď to byla bahenní past vedle pasti, zásoby jídla už mám v podstatě snězené, na Kamennou chatu je to ještě kousek.

87. km, 19:07, Kamenná chata - kyselica, Kofola a pivo ... právě jsem v sedmém nebi. První teplé jídlo 19 hodin od vyběhnutí. Konečně jsem se trefil do otevírací doby! Dávám si vynikající Kyselicu a k tomu studené nápoje. Boží! Dále dostávám razítko do pasu, trochu nabiju hodinky a zase běžím dál.

89. km, 19:59, Chata Skalka - místo k nerozeznání, zase ten kůrovec… zjistil jsem, že s plným břichem se blbě běží. Jdu pro razítko. Docela se to ve mně bije, zda si nedat jejich vynikající halušky. Ale břicho mám ještě nacpané, stálo by mě to hodně času do sebe dostat. Někdy se tu musím pro ně vrátit!

Kůrovec se bohužel činil i tady. Dříve jsem do Mostů po Slezském Maratonu sbíhal pěkným lesem, teď jen loukou plnou pařezů. Je to smutné.

92. km, 20:35, Mosty u Jablunkova - na WC si jdu vyčistit zuby... mám pocit, že mi z těch snězených cukrů slezou… Z tohoto místa na trati jsem měl trochu strach, protože přebíhám přes vlakové nádraží, ze kterého se můžu až moc lehce dostat do Ostravy. Zde by ukončení trati bylo velice jednoduché. Naštěstí odolávám a pokračuju v tomto výletu dále.

Na nádraží je placené WC, ale nevadí, mám šílenou potřebu si vyčistit zuby a odskočit. Paní za přepážkou se usměje a podává mi klíč, peníze si nevezme. V Mostech navštívím potraviny a dokoupím zásoby jídla a pití na druhou část trasy: Birell, magnezii, malou štangli vysočiny, čtyři rohlíky, malé chipsy, uzený sýr, nektarinku, pomeranč a gumové bonbony. Birell exnu cestou k chatě Girové. Ostatní zásoby si šetřím.

97. km, 21:49, Chata Gírová - zase se nacpávám: halušky, pivo, kofola. Dnes jsem tady druhý člověk, přitom je to tak pěkná chatička a velice sympatický majitel. První puchýř na malíčku, jdu ho léčit. Prošoupal jsem díru do ponožek, musely jít pryč. Teď mám nové a v těch to panečku letí!

102. km, 23:33, Hrčava (dřevěný kostel Hrčava) - už to zase peče, už je zase hic. Poprvé se dostávám k Polské hranici. Cestou v Hrčavě si zajdu na jedno Hrčavské a na WC si ze sebe smyju pot.

104. km, 24:00, Trojmezí - po přesně 24 hodinách na trase opouštím ČR. Na cestu mi hrají Horkýže slíže, je to dokonalé… Do odpadkového koše na trojmezí vyhazuju odpadky, které jsem průběžně nasbíral cestou po ČR. Chvíli odpočívám, užívám si ten pocit, že už jsem doběhl až na Slovensko. Vzpomínám, jak jsme si tady loni udělali výlet s rodinkou - Nikolka v krosničce a Domča už to celé ušel. Je to fajn pocit, moc se mi tady líbí.

110. km, 25:23, Skalité - tak mě napadly slovenské kapky, oproti těm českým byly méně zákeřné: byly menší a bylo jich méně. Btw dá si se mnou někdo na půl pizzu? sám jí celou nesním, mám zcvrknutý žaludek…

Ve Skalitém jsem si dokoupil sýry, Birell, Tic-Tac a litr Coca-coly. Chtěl jsem si ještě na benzínce koupit bagetu, ale neměli. V restauraci naproti jsem si chtěl dát zase něco teplého, ale zrovna vyměnili olej a musel bych čekat na jídlo déle. Tak nakonec pokračuju dále bez jídla, docela se začíná zhoršovat počasí - blíží se déšť.

114. km, 26:50, Poľana, Jablunkovské mezihoří - tak změna: slovenské kapky jsou větší a je jich víc. trochu jsem to přehnal s nákupem, mám nějak těžkou krosnu, do kopce se jí nechce.

V přístřešku na kopci se snažím sníst nektarinku a pomeranč, ale zvedá se déšť tak, že pomeranč vzdávám a běžím raději dál. Zdá se, že déšť bude okořeněný ještě bouřkou. Naštěstí se vše rychle přežene a za chvíli zase uschnu.

117. km, 27:27, Skalité - Serafínov - večer mě čekají hody, už se těším… teď mi tak došlo, že do cíle už to mám blíže než na start.

120. km, 28:18, Zwardoň (chata Pod Skalanka) - kupředu hleď, zpět ani krok… ale měl bych se dívat i pod sebe, právě jsem si položil krosnu na slimáka… tak to je humus! Ble.

Cestou občas sbírám další odpadky a uklízím turistické stezky. Za chvíli už je nemám kam dát. PL část je zatím na odpadky "nejbohatší". Chata Pod Skalanka je bohužel zavřená, sním rohlík se sýrem a běžím dál. Začíná se stmívat. Za chvíli už to bude zase na čelovku. Chci stihnout co nejvíce kilometrů ještě za světla.

125. km, 30:13, Kykula - povedla se mi vtipná věc: netrefil jsem odbočku a v kruhu se vrátil na stejné místo odkud jsem přišel. Tento kopec neměl konce.

Nepovedlo se mi trefit na pramen. Trochu bloudím v kruhu, nakonec podle GPS trefím tu správnou odbočku a pokračuju dále. Pro vodu už se nevracím, musí mi vydržet ta, co mám. Na obloze se objevují záblesky. Nechtěl bych, aby mě v těchto místech chytla bouřka a proto jdu, co to jde, směrem na Velkou Raču. Naštěstí hromy nejdou slyšet, bouřka je zatím daleko. Snažím se uklidňovat, že to jen někdo v dálce fotí. Později se dozvídám, že to byla bouřka, která řádila ve Vysokých Tatrách, při které umírali lidé. Je to děsivý pocit.

133. km, 31:59, Schronisko Wielka Racza - tento úsek už se mi táhl, nevěřil jsem, že tady chata existuje. nakonec paráda, je tu kde spát, je tu co pít… voda už mi došla, tak jsem zachráněn.

I když jsem přišel až po 23. hodině, hostinský mi ještě otevřel bufet a koupil jsem si svoji oblíbenou dvojkombinaci: pivo a colu. Obojí ve mně během chvilky zmizelo. Ustlal jsem si pod stolem v jídelně, dal jsem mobil do powerbanky, namazal nohy infadolanem, nastavil budík na dvě hodiny ráno a v okamžiku usnul.

• Dokončení článku