Přechod z Kremnických vrchů na Velkou Fatru, Karpattrek

Trek přes sedlo Malý Šturec, Fatransko-turčanský Karpattrek (5)

Čtvrtou a poměrně krátkou etapu s relativně malým převýšením jsem zakončil na Cabance, skvělé turistické útulně na hřebeni Kremnických vrchů. Velká škoda, že podobných útulen není na trase více. A nejen na popisované trase, ale v našich horách vůbec. Včera se navíc na necelé dva dny přidal i Miro, kamarád a největší treker na Slovensku.

Noc byla klidná a dokonce v útulně nešramotily ani žádné myši. Asi mají venku ještě dostatek potravy. Vcelku odpočatí, i když mírně vyuzení z trochu kouřícího krbu, balíme věci, zametáme podlahu a vyrážíme na asi 21 km dlouhý přechod na Velkou Fatru. Dnes se v rámci Fatransko-turčanského Karpattreku definitivně rozloučím s hřebenem Kremnických vrchů a zamířím do předposledního pohoří na trase.

Čtěte také: Přechod Kremnických vrchů, Fatransko-turčanský Karpattrek (4)

Loučíme se s Cabankou a po široké lesní cestě pokračujeme k severu do Kordíckého sedla (1 112 m v terénu, 1 117 m v mapách), kde se opět po cirka 300 metrech napojujeme na červenou hřebenovku alias dálkovou trasu E8. Cabanka totiž leží na lyžařské trase mimo hřebenovou turistickou značku.

Přes vrchol Tabľa do Sedla Flochovej

Do Sedla Flochovej, ve kterém plánujeme snídani, to máme něco přes dvě hodiny a cirka 6 km. Po krásném výrazném hřebeni bez velkých výškových rozdílů pokračujeme k severu. Všude kolem tiše šumí bukový les, jiné dřeviny tady téměř neuvidíte. Později se to mění. Po pravici je čistě bukový les a po levici, tedy na západním úbočí, les smrkový. Je poznat, kde zasáhla ruka člověka.

Narážíme na starý znak města Kremnica, jenž je vytesán do kamene. Podobných znaků (některé z nich značkaři očistili a vymalovali barvou) postupně potkáváme více, přidává se i znak města Banská Bystrica. Takto byly kdysi vyznačeny chotáry jednotlivých měst.

Přes rozcestí Tabľa, obrázok (1 178 m) na lyžařské magistrále a na vrcholu Tabľa se kolem jedné z vyhlídek přesouváme na rozcestí Pod Tabľou (1 145 m). Tady se připojuje žlutá TZ od vrcholu Ištvánka (999 m) mezi Dolním Harmancem a Kordíky.

Hned za rozcestím se nachází hranice přírodní rezervace Svrčinník o rozloze 222,49 ha. Její výškové rozpětí činí 343 m (970 - 1 313 m). Přírodní rezervace Svrčinník byla vyhlášena v roce 2002 z důvodu ochrany zachovaných komplexů klimaxových lesů s přirozenou druhovou skladbou dřevin a místy pralesovitého charakteru.

Brzy se přes nenápadné vyvýšeniny dostáváme na křižovatku lesních cest. Další cesta je pěkně rozježděná, lesáci se tady opravdu vyřádili. Nevím, zda-li odklízeli následky kůrovcové kalamity a nebo nějaké větrné smrště. Brzy strmější stoupání končí a objevuje se rozcestí s další, tentokráte modrou turistickou značkou, která vede z obce Turček k Horskému hotelu Bartoška při cestě pod Malým Šturcem. Neklamné znamení toho, že Sedlo Flochovej je již blízko.

Všude kolem je spousta borůvek, nelze si pár do hrsti nenasbírat. Přelom léta a podzimu má v těchto nadmořských výškách také něco do sebe. Po pěkném chodníku se konečně dostáváme do Sedla Flochovej (1 297 m). V sedle stojí nový turistický rozcestník. Když jsem tady byl naposledy na jaře roku 2009 s Ivanem Zajíčkem, jenž se bohužel nedávno odebral na poslední, nebeskou, túru, byly směrové tabulky na povaleném stromě. Je vidět, že se místní značkaři docela činí. Díky.

Bohem zapomenutá cesta do sedla Malý Šturec

Konečně dáváme snídani. Na vrchol Flochové (1 317 m), nejvyššího vrcholu Kremnických vrchů, neodbočujeme. Mirovi se nechce a já tady byl relativně nedávno. Navíc z Flochové stejně žádné výhledy nejsou.

Pak se již vydáváme po rozsáhlém plochém temeni vrcholu Svrčinník (1 313 m) na závěrečnou cestu Kremnickými vrchy. Já jsem již za polovinou svého treku, překročil jsem hranici 100 km. Povzbuzující informace, která mi nalévá do žil nového elánu cestu dokončit. My míříme přes vrchol Svrčinník, další možnou variantou je sestup k Horskému hotelu Bartoška a pak výstup po nové, žlutě vyznačené, turistické trase do sedla Malý Šturec.

Vrchol Svrčinníku je, podobně jako sousední Flochové, zarovnán. Jedná se o pozůstatek bývalého sarmatského stratovulkánu s mohutnými vrstvami pyroxenických andezitů a pyroklastik. Na svazích se objevují zbytky silných lávových proudů a pyroklastické vrstvy s periklinálním uložením. Vrchol je zalesněný, převažují smrky a v okrajových částech velké porosty jeřabin. V podrostu pak převažuje borůvka a kapradina. Četné stopy dokazují, že se tady občas toulá i medvěd.

Ač je to k neuvěření, i tento chodník projel někdo na motorce. A to přitom sešup ze Svrčinníku je poměrně prudký a plný skalek. Chodník by ale na druhou stranu asi zarostl, turistů tudy chodí minimum. Zrovna když jsme se bavili o tom, že jsem tři dny nepotkal jediného turistu, se potkáváme s trojicí turistů, kteří z Malého Šturce míří na Cabanku. Jsou z Kysuckého Nového Mesta a jdou si vychutnat klidu Kremnických vrchů. Loučíme se a navzájem si přejeme šťastnou cestu.

Prudký sestup se na chvíli zmírní. To se dostáváme na hranu vypreparovaného lávového proudu s obnaženými skalisky. Výška skalní stěny je dobrých 20, možná že i více, metrů. I v Kremnických vrších platí, že turista sestupuje pouze proto, aby mohl opět stoupat. To čeká i nás. Po sestupu nás čeká kóta 1 130 m, za kterou opět sestupujeme. Následuje krásný hřebínek s malými vystupujícími skalkami a světlým bukovým lesem a pak opět strmý sestup do sedla Turecká cesta (932 m).

Za sedlem se mění horninové podloží. Horniny vulkanického původu jsou vystřídány vrstvami druhohorních vápenců. Právě někde v těchto místech leží hranice mezi pohořími Kremnické vrchy a Velká Fatra. Ta nás vítá dalšími dvěma výraznými vrcholy.

Na Priečnom vrchu (1 048 m) má Miro již celkem zpoždění. Že mu ubývá sil usuzuji i podle jeho nelichotivých poznámek na adresu místních značkařů. Proč prý musí značka vést na každý vrchol a nemůže jej traverzovat… Také blouzní o tom, že Karpattrek musí vést jen po holých hřebenech s výhledy. Na to mu již jen odpovím, že si v tomto případě vybral špatnou zemi a že musí do Alp…

Na posledním vršku se nachází stožár některého z mobilních operátorů. Vidět je i cesta vedoucí sem od Banské Bystrice. Pak již následuje cesta č. 577 procházející sedlem Malý Šturec (890 m). Jen škoda, že tady není alespoň pojízdný bufet, pivko by přišlo vhod. No nic, asi je v této oblasti plná zaměstnanost… Právě ukončený úsek patří k opravdu Bohem zapomenutým koutům Kremnických vrchů. Častěji tady potkáte medvěda, než turistu.

Kráľova studňa

Ze sedla Malý Šturec (890 m) již míříme do nitra Velké Fatry a k Horskému hotelu Kráľova studňa. Původně jsem tady plánoval přespat, ale množství lidi a setkání architektů, mě od tohoto úmyslu odradilo.

Po široké cestě s docela pěknými výhledy se přesouváme pod Holým kopcem (1 043 m) a kolem pěkné boudy, která by mohla posloužit k nouzovému bivaku, až na rozcestí, na kterém cestu opouštíme a v několika strmých serpentinách přecházíme na výše položenou cestu, která slouží jako příjezdová cesta k Horskému hotelu Kráľova studňa. Miro švindluje a stopuje auto, já šlapu poctivě dále. Kolem boudy na rozcestí Pod Krásnym kopcom (1 180 m) na rozcestí Košarisko (1 195 m). Cestou potkávám celkem mnoho lidí, kteří evidentně jdou od horského hotelu.

U rozcestí se žlutou TZ vedoucí sem z Turčianských Teplic (508 m) stojí turistický přístřešek, typické krmítko pro turisty. Tady již čeká Miro, jenž nedostopoval až k hotelu. Což jej asi trochu mrzí, protože opět, přestože odpočatý, začíná opět zaostávat. Nu což, alespoň mám času na focení. Ale to se již objevují poslední zákruty a turistický rozcestník Kráľova studňa, hotel (1 264 m) a samozřejmě i samotný hotel Kráľova studňa.

Čekám na Mira a dáváme si konečně pivko. Čepované. Lidí je tady hafo, takže měním plány a přesouvám nocleh na výše položenou turistickou útulnu. Také z oběda nic není, protože guláš za (v přepočtu) 150 Kč se mi jeví jaksi drahý. Kdo ví, jaké podezřelé flákoty by v tom ležely, již jsem vyškolený. Takže místo jídla dávám další piva, vždyť prý hlad je stejně pouze převlečená žízeň… Po třetím pivu začíná být Miro ale nějaký nervózní. No jo, typický Slovák, pivo má jen k zapíjení borovičky …

Zvedáme proto kotvy a jdeme na útulnu. Cestou ještě navštěvuji symbolický cintorín "Na pamiatku obetiam hôr vo Veľkej Fatre". Hned zběžným pohledem ale zjišťuji, že seznam není úplný. Chybí tam např. Lubomír Kvasnička z nešťastné Stráského výpravy, který 22.2.1997 zamřel vyčerpáním ve vichřici na vrcholu Krížna, ale také oběti lavinových neštěstí na Ploské z 50. let minulého století…

Konečně jsme na útulně, kde již bivakují dva borci z Bratislavy střežení psem. Připravujeme dřevo na oheň a užíváme si pěkného podvečera. Vzduch se docela pročistil a výhledy jsou excelentní. Vidím hřeben Kremnických vrchů s nápadnou Skalkou, Poľanu i hřeben Velké Fatry s Krížnou i nejvyšším Ostredkom (1 592 m). Vaříme večeři a pak rozděláváme oheň v útulně. Alespoň bude tepleji. Hlavně kolegům, ne všichni mají dostatečně teplý spacák…

Uléháme docela brzy, v deset je již v útulně mrtvo. To ale jen do půlnoci, kdy přichází trojice "nočních šílenců" s čelovkami. Znovu rozdělávají oheň (venku) a paří asi do tří do rána. Spíše ale méně, neboť první z nově příchozích musel umřít hned po příchodu, když ještě i ráno ležel hlavou dolů. No a z flašek Fernetu a Borovičky moc upito nebylo…

Kilometráž páté etapy

• Pokračování článku

Další související články: