Rozhovor: Na lyžích z K2, sjezd v pohoří Karakoram

Ostravské povídání s Josefem "José" Lukášem sjel na lyžích z K2

Dnes ke mně do redakce dorazila smutná zpráva. Ve věku pouhých 45 let odešel do horolezeckého nebe vynikající ostravský horolezec, skialpinista, ale také šachista, střelec a doktor chemie Josef Lukáš, známý jako Josef "José" Lukáš. Chtěl bych takto na dálku vyjádřit upřímnou soustrast rodině a Josého, opravdu mimořádně všestrannou a talentovanou osobnost, připomenout v rozhovoru, který jsme, pod "dohledem" ostříleného barda Ivana Zajíčka, spolu vedli před 15 lety v jedné příjemné ostravské hospůdce, a který vyšel v ještě tištěném Trekingu 6/2007. A mrzí mě, že jsme nestačili spáchat druhý, dlouho odkládaný rozhovor.

V pátek 20.7.2007 stanul na vrcholu obávané K2 v pohoří Karakoram před čtrnáctou hodinou našeho času šestatřicetiletý Libor Uher z Řepišť u Frýdku - Místku a korunoval tak úpornou snahu ostravské desetičlenné expedice pod vedením Leopolda Súlovského (*1954), která se o tento vrchol letos pokoušela již podruhé v pořadí (poprvé v roce 2005). Ve stejnou dobu se o vrchol pokoušel již po několikáté i známý příznivec alpského stylu Radek Jaroš (*1962) z Nového Města na Moravě, který se ale pro zranění vrátil dolů.

Jeho kolega Zdeněk Hrubý (*1956) však pokračoval s Ostraváky, kteří ho mezi sebe přijali. Ten se o K2 pokoušel již potřetí. Právě on si pak spolu s Pavlem Luptákem (*1969) a Radimem Slívou (*1969) "odskočil" na vedlejší Broad Peak (8 047 m). Již to samo o sobě je vynikající úspěch! Sedm členů expedice vylezlo celý Česenův pilíř až na rameno do výšky 8 000 metrů.

Expedice byla nejen úspěšná, ale také náročná a dobrodružná a vydala na celou knihu. Polda Súlovský se opět ukázal jako vynikající organizátor, stratég, šéf i psycholog. Jeho zkušenosti a vůle byly zúročeny. Ale i něčím dalším se ostravská letošní výprava odlišovala od ostatních. Josef Lukáš alias José, se kterým jsme připravili tento rozhovor, sjel z výšky 6 200 m na lyžích, které si vynesl nahoru.

Ostravská expedice 2007 byla veskrze úspěšná a zopakovala Rakoncajův úspěch z roku 1983 a 1986. Ukazuje na skvělou připravenost vrcholové skupiny, morálku i na organizační schopnosti "náčelníka" Poldy Súlovského. Triumf Libora Uhra na vrcholku K2 byl oceněním práce vás všech. Samozřejmě, že k úspěchu přispělo i to, že se v závěru akce uklidnily běsnící živly. Jak se díváš na tento fantastický úspěch ty, jako nejmladší člen expedice, který se o K2 pokoušel již v roce 2005? A o kterém se říká, že se "furt směje"?

No, snažím se, i když jde pěkně do tuhého, vše odlehčit, právě tím smíchem. Pak jde přece jen vše lépe. Ale k věci. Nám jedna vědma řekla v roce 2005, když jsme se vrátili z první expedice na K2, ať nejezdíme v roce 2006, ale až v roce 2007, že prý všechno vylezeme. A nakonec se tak skutečně stalo, navíc je podle čínského kalendáře rok prasete. A to je rok hojnosti. Nám se podařilo vše. Byla to však neskutečná dřina. Ale na konci nás čekala odměna.

Jaká byla tvá předchozí zkušenost s vysokými horami, tedy mimo předchozí expedice na K2? Můžeš našim čtenářům alespoň ve zkratce přiblížit své předchozí výstupy v horách i to, jak jsi se připravoval na samotnou expedici na K2?

No po horách se pohybuji od svých 2,5 let, kdy jsem poprvé lyžoval s otcem ve Vysokých Tatrách. Poté jsem byl v Alpách asi 20× a pak Kavkaz (Elbrus), Ťan Šan - Chan Tengri. Následoval Karakoram s Lukpilla Brak (5 611 m), což představovalo obtížné lezení 5.12b (odpovídá 9. st. UIAA) v 800 metrové stěně. No a pak ty K-dvojky.

K2-ka je považována za nejobtížnější osmitisícovku. Jaké jsi měl pocity, když jsi horu poprvé spatřil? Převažovaly spíše obavy a nebo jsi si věřil, že na K2 máš?

Poprvé na konci ledovce Baltoro, kde jsou vidět už osmitisícové kopce jsem si říkal, jak jsou tyto hory obrovské. A pak najednou člověk spatří K2 a ty ostatní kopce jsou pro ti ní skoro nicotné. Když jsem ji uviděl tak jsem klekl na kolena a říkal si v duchu, hlavně ať mě pustí zpět. No jel jsem tam s tím, že mám natrénováno, ale před tou horou musíte mít pokoru. Je nádherná, ale také nebezpečná.

Tvůj prvosjezd K2 jiho - jihovýchodním žebrem na lyžích do BC, kdy jsi sjel z výšky 6 200 metrů, je zatím v extrémním skialpinismu ojedinělý. I když některé další osmitisícovky již sjety byly. Říká se, že si hora vybere, koho pustí nahoru , ale ty jsi si lyže vynesl na zádech, nikoho jsi se neptal a pustil jsi to dolů. Výškových 1 500 metrů jsi udělal za 21 minut. Jak dlouho to trvalo, než ses k sjezdu odhodlal a jaké jsi měl pocity v té ledové strži? Bylo ti taky do smíchu?

Věděl jsem, že chci jet dolů. Věděl jsem to již v roce 2005, kdy jsem byl pod K2 poprvé. Já bych dal sice přednost vrcholu K2, ale bohužel jsem měl jen tři dny odpočinku po návratu z fixování ze 7 700 m n. m. A to je dost málo na to, aby se člověk pokusil o K2. Tak zněla domluva s Poldou. Takže na sjezd došlo až potom. Chtěl jsem sjet ze 7 000 m, ale během v ýstupu jsem spadl do ledovcové trhliny. Po tom pádu jsem se rozhodl jet hned dolů. Co se týče svahu, tak v podmínkách, jaké panují na K2 a při sklonu 50° je to trochu husarský kousek. Ale zaplať Pánbůh, že tu jsem. Skutečností je, že jsem se smál až dole.

Minule jsi mi v Nízkém Jeseníku říkal, že lyžuješ od tří let. Jak se ale člověk připravuje na vrcholový skialpinismus, stačí Vysoké Tatry nebo Alpy? Ve výškách nad 5 500 metrů je poloviční parciální tlak kyslíku. Nevadí to při sjezdu? A co trhliny? Jak máš dlouhé lyže?

Na lyžích jezdím již od tří let. Lyžovat mě učil můj otec. Ve 14 letech mě vzal na Kriváň ve Vysokých Tatrách a nahoře mi povídá tak jeď. A to jsem měl lyže dlouhé 205 cm, navíc byl hluboký a těžký sníh. Ale sjel jsem to. Později jsem narazil na Luďka Konečného, se kterým jsem každý rok cestoval do Francie jezdit volné terény. Některé žleby dokonce končily skálou, takže jsme museli i skákat. Co se týče nedostatku kyslíku, tak to byl hodně velký problém, jelikož jsem udělal maximálně deset oblouků a pak dvě minuty jsem dýchal jako blázen. Co se týče trhlin a lavin, tak těch bylo opravdu hodně. Terén na K2 je úplně jiný, ten kdo tam nejel asi neuvěří, třeba posledních 400 metrů byl čistý led a v něm zamrzlé kameny.

Jak jsi snášel výšku během výstupu? Neobjevily se u tebe či někoho z kolegů z týmu problémy s horskou nemocí?

Výška mi moc problémy nedělala ani ostatním a vzhledem k tomu, že jsem byl doktor expedice tak jsem věnoval patřičnou pozornost problémům výškové nemoci a případné první pomoci při edému plic či mozku.

Jsi neobyčejně všestranný borec, kromě skalního a ledového lezení, rychlostního a extrémního lyžování ve vysokých horách jsi mezinárodní šampión ve střelbě ze vzduchové i malorážní pistole a dokonce jsi hrál výborně závodně šachy. Vystudoval jsi vysokou školu, udělal jsi si doktorát a navíc jsi držitel patentu v oboru chemie. Jak to jde všechno skloubit dohromady? A jak si udržuješ tu vynikající fyzickou kondici? Co umělé stěny?

No, příliš jednoduché to není. Asi nejdůležitější je mít motivaci, tedy rodinu, dobrého životního partnera a super lidi kolem sebe. Pak to jde, bez nich bych toho moc nedosáhl. Někdy trénuji opravdu hodně, hlavně před expedicí, ale jinak chodím tak třikrát týdně do posilovny a běhat, jezdím i na kole nebo lezu. Na stěnu chodím jen proto, abych dostal sílu a šetří to také čas, protože na skály je to daleko.

A co životospráva? Jaký máš vztah k pivu a alkoholu obecně?

No, otázka na tělo. Pivo mám rád hodně, víno ještě více, hlavně k jídlu. Tvrdý alkohol piji jen tak příležitostně. Jinak z jídel miluji veškeré maso v kombinaci se zeleninou, té sním opravdu hodně. A také ovoce.

Himalájské expedice jsou nejen o těžké dřině ve stěně, ale také o "nudě" v BC, ve kterém horolezci určitě tráví nejvíce času. Můžeš nám přiblížit takový obyčejný den v BC? Co horolezci obvykle v průběhu celého dne dělají? Tedy kromě jídla a pití…

No ráno se trochu umyjí, myslím tím, že si vyčistí zuby. Po snídani si většinou čteme, někdo hraje šachy a nebo karty, já třeba rád chodil na návštěvy k druhým expedicím. Také jsme měli s sebou notebook, takže hodně času zabralo psaní mailů, předpověď počasí atd.

Na filmu z expedice, který jsi mi nechal na DVD v redakci jsem si všiml, že jste se bratrsky družili s ruskou výpravou. Rusi byli největší sympaťáci mezi ostatními expedicemi a nebo své sehrála jazyková a slovanská příbuznost?

No ono Rusové jsou fajn, mají k nám blíže, protože jsou to Slované a jsou strašně srdeční. A navíc měli v konzervách místo sardinek v oleji vodku a místo sardinek v tomatě koňak. Takže s nimi byla celkem legrace.

Jak se díváš na možnost dosažení K2 lehkým expedičním stylem či dokonce alpským způsobem? Na řadě dalších osmitisícovek se to již mnohokráte podařilo. Čím je tedy ta K2 tak výjimečná? Je to jen v obtížnosti lezení, obvyklé nepřízni počasí a náročnosti na horolezecké kvality? Vždyť K2 zdolalo celkem jen asi 250 lezců, Everest pro srovnání již okolo 3 500 horolezců. Přitom přes 60 horolezců na K2 zahynulo. A to od zdolání vrcholu Italy v roce 1954 uplynulo již 53 let.

Vylézt na K2 alpským stylem je podle mého soudu blbost. Znamenalo by to, že pokud půjdu nahoru nebudu používat již natažené fixy. A to bych opravdu chtěl vidět. K2 je výjimečná zvláště tím, že je oproti jiným osmitisícovkám náročná technicky. Když srovnám normální cesty, tak na K2 začíná těžké lezení již v 5 200 metrech, sklon je hned 50°. A počasí je na K2 také přímo pekelné. Do této oblasti již obvykle nezasahuje monzun, ale nyní při klimatických změnách tam občas vpadne a pak třeba 12 dní vkuse sněží. Počasí se často mění z hodiny na hodinu.

Nezanedbatelnou stránkou všech himalájských expedic je stránka finanční. Bylo snadné a nebo naopak obtížné sehnat dostatek peněz a vybavení na tuto expedici? Jak jsou k dnešním výškovým lezcům vstřícní sponzoři? Mám na mysli lezce, kteří se zrovna nejmenují Sulovský?

No to je celkem těžké, 95 % sehnal Polda, jinak je to spíše o přátelství a známosti.

Určitě každého čtenáře budou zaujímat tvé zkušenosti s vybavením používaným během expedice. Měl jsi speciální vybavení outdoorových výrobců a nebo šlo o běžné velkosériové výrobky? Které by jsi pochválil a které by jsi s sebou na podobnou expedici již nikdy nevzal?

Měl jsem například batoh od Doldy. Ten je sice lehký, ale ty záda jsou hrozné. Spokojen jsem byl s oblečením jak Humi tak Tilak. Potom mě naštvaly boty Asola. Ty jsem hned po příjezdu vyreklamoval a ještě jsem měl omrzlé prsty… Co se týče stanů, tak třeba ten nový North Face pro tři osoby je naprosto tragické svou konstrukcí. Má takové dvě křidélka, pod které se dostává vítr, který pak s tím stanem dělá divy. Říkali jsme mu Batman. Jinak bych pochválil lana od Tendonu, která jsou super.

A jak to bylo s tou uvařenou ovčí hlavou a mozkem ? Prý jste to "nedali"?

Ale dali bychom ji, jen jsme nechtěli riskovat zbytečné nepříjemné žaludeční potíže před náročným výstupem.

A jaké jsou tvé plány do budoucna?

Jedeme s Poldou Sulovským 11.1.2008 udělat novou cestu na Aconcaguu, nejvyšší horu jižní polokoule. A jinak jsem zase začal střílet z pistole, tak bych chtěl na OH za čtyři roky. Ale to je ještě moc daleko.

Co by jsi chtěl nakonec vzkázat čtenářům Trekingu, který má redakci právě v Ostravě, ve které (samozřejmě nejen v ní) vám řada čtenářů letos v létě držela pěsti?

Bylo to znát, díky. Chtěl bych moc poděkovat všem těm, kteří nám fandili a chtěl bych říci, jen ať jezdí na hory, protože to léčí duši. A to platí o horách všeobecně, nemusí to být zrovna Himaláje nebo Karakoram.

Zítra, tedy v pátek 9.12.2022 ve 21.55 zavzpomínají na Josefa "José" Lukáše na TV Noe v pořadu Outdoor Films. Můžete si tak i vy připomenout prvního Čecha, který sjel na lyžích z K2.