Cyklotrek podél Dunaje (3), přejezd přes Srbsko

Putování podél Dunaje aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (3)

Pokračujeme do města Sremski Karlovci. Protože máme podle itineráře časový skluz, chceme cestu do Bělehradu urychlit vlakem na trati Sremski Karlovci - Čortanovci - Beška - Indija - Stara Pazova - Nova Pazova - Batajnica (jedná se o 51 km) a součastně poznat srbskou železnici.

Vlak měl odjíždět podle jízdního řádu kolem 15:30 hod, ale má zpoždění. Jak velké, nikdo na nádraží nevěděl, ani netušil. Až přijede, tak tu bude. Prý horko roztáhlo koleje. Mirek s Jitkou čekání vzdali a šlápli do pedálů (dobře udělali), já s Milou jsme chtěli okusit srbskou dráhu, tak zůstáváme.

• Předchozí část článku

Na nádraží stál historický vlak společnosti Romantika 1996, tažený parní lokomotivou, kterou chlapíci zrovna opravovali. Nabídli nám, že nás svezou do Bělehradu, ale s díky odmítáme. Jsme domluveni s Mirkem na setkání v Camping Dunav u obce Zemun, nedaleko města Batajnica a v hlavním městě větším než Praha, bychom se už nikdy nepotkali.

Na nádraží nejsme sami, na vlak čeká spousta lidí, ale nikde žádná nadměrná nervozita, ale ani informace o tom, kde vlak je a jestli vůbec přijede. Lístek si máme koupit až ve vlaku a kola naložit do chodbičky vagonu. Jak toto dopadne jsem sám zvědavý, na to si počkám…

Čtěte také: Pěšky železniční tratí Sarajevo – Bělehrad

Vlak přijíždí 18:25 hod (to už bychom byli málem v kempu) a je úplně plný. Polovina mužské části osazenstva vagónu rychle vystupuje, jde kouřit. "Druhá polovina" cestujících z vozu do kterého se snažíme dostat naše kola, nám bez říkání pomáhá naložit brašny a už vyjíždíme. Bylo to rychlé a spontánní, jen čučíme. Mila sedí na sedadle v útrobách vagónu, já stojím u kol.

Chlapíci kolem mě se hned dali do řeči, odkud, kam a po zjištění, že jsme z České republiky (měli nás za Poláky) velmi pozitivní reakce. Bavíme se trochu anglicky a převážně "slovansky". Dozvídám se o vesnicích v okolí Bela Crkva (České Selo, Krušice), které jsou české, stejně jako ty v rumunském Banátu.

Pořád jsem si ještě myslel, že cesta vlakem bude ještě za světla za námi. No nebyla. Na každé další zastávce jsme zastavili, polovina vlaku šla kouřit a nekonečně dlouho jsme čekali, kdy zas pojedeme. I vlakvedoucí bezradně krčil rameny. Nutno říct, že byť do hlavního města, trať je spíše regionální a vlak na úrovni našeho "dělňáku". Ale cestující byli neskonale trpěliví, asi jsou zvyklí.

Vystupujeme ve městě Batajnica ve 21:00 hod. Osazenstvo vagonu nám opět pomáhá vyložit kola a brašny. Tma jako v pytli, podle mapy hledáme silnici do Zemun Polje. Ve městě nakupujeme ještě pivo v plechu a hledáme cestu na Camping Dunav. Napoprvé se nám to nepodařilo, odbočili jsme z hlavní silnice brzy a končíme u závory.

Za městem je vojenská letecká základna, ze které startovaly srbské letouny MIG 29 proti letounům NATO při bombardování Srbska v roce 1999 během operace Allied Force. Napodruhé se nám to již podařilo a šťastně se shledáváme se svými parťáky, plni nových dojmů a zážitků. Dnes jsme ujeli 64 km na kole a 51 km vlakem. Celkem ujeto na kole 663 km.

10. den - cesta z Bělehradu do obce Gaj

Zemun Polje leží na předměstí Bělehradu. Camping Dunav je slušně vybavený, ale dobu své slávy už má za sebou. Je to široko daleko jediný kemp kolem srbské metropole, návštěvníci jsou převážně cizinci a tomu odpovídá i cena. Hlavní město projíždíme po předměstí Zemun, kolem toku mohutného Dunaje, pevnosti Kalemegdan nad soutokem s řekou Sávou a pokračujeme do centra po třídě kněze Miloše.

Jedeme kolem budov bývalého generálního štábu srbské armády a ministerstva obrany, na kterých je stále vidět bombardování z roku 1999. Navštěvujeme velice působivou církevní stavbu Bělehradu, kostel svatého Marka. V její jižní a severní části jsou krypty s ostatky významných srbských panovníků. Opravdovým skvostem je kolekce srbských ikon z osmnáctého a devatenáctého století.

Kolem budovy Národního shromáždění míříme na Pančevačský most, po kterém přejíždíme na levý břeh Dunaje a mizíme z hustého provozu velkoměsta. Po Bělehrad vcelku dobré značení cyklotrasy Euro Velo 6 zmizelo a už se do konce putování neobjevilo.

Jedeme po hlavní silnici E70 do města Pančevo. Doma bych se takové cestě zdaleka vyhnul, tady po odstavném pruhu dvouproudé komunikace uhánějí "žiletkáři", povozy tažené koňmi a babky na "ukrajinách s hráběma". V některé vesnici kolem Pančava jsem dokonce zahlédnul v protisměru paňmámu s velkým proutěným košem přivázaným k boku zadního nosiče a v něm měla tak pětileté dítě. Jela rychle, než Mila vytáhnula fotoaparát, byla v trapu.

Pančevo bylo v roce 1999 bombardováno jednotkami NATO. Stála tu významná rafinerie. Ta tehdy lehla. Dnes už zase vesele "bafe" svými komíny do kraje. Podle místního trhovce ji znovu postavila americká společnost. Ve městě dáváme s Milou siestu v klidové zóně u vody řeky Tamiš. Někde jsme se poztráceli s Mirkem a Jitkou, ti odpočívají jinde. Pokračujeme po místních komunikacích přes obce Starčevo, Omoljica, Banatski Břestovec, Skorenovac do města Kovin. Od břehů Dunaje jsme vzdáleni asi 8 km, kolem vody vede polňačka, tak raději volíme silnici.

Ve městě Kovin jsou pozůstatky starobylé římské pevnosti a 3 km za městem se na pravém břehu vlévá do Dunaje řeka Velika Morava. Ve městě se znovu potkáváme s Mirkem a Jitkou. Na "počest setkání" jdeme na dlabenec do stánku s rychlým občerstvením na ulici hlavní třídy. Objednáváme si čeburek, placku z mletého masa upečenou na otevřeném ohni, se zeleninovou oblohou a chlebovou plackou. Bylo to výborné. K tomu pivo Jelen, život je tak krásný…

Majitelka rychlého občerstvení si všimla našich vlaječek na brašnách kol, mojí mizerné "srbštino slovanštiny" a hned běžela pro ubrus na stoleček, u kterého jsme seděli a máme to i s obsluhou. "Mám vzácné hosty z ciziny", houkla na vykulené místní strejce, kteří nechápali tu péči.

Šlapeme do pedálů po silnici k vesnici Gaj a stáčíme se na jih po kamenité prašné cestě k Dunaji do zátoky Gajski kanál, pěkného přírodního koupaliště plaža "Raj". Je tady možnost postavit stany, osprchovat se a posedět v hospůdce. Jen ti mizerní komáři kdyby tolik nežrali. Dnes jsme na kole ujeli 98 km. Celkem ujeto na kole 761 km.

11. den - cesta z obce Gaj do rumunské Pojejena

Za vesnicí Dubovec projíždíme unikátním územím Deliblatské peščary, známé jako Evropská Sahara. Oblast Deliblato Sands zahrnuje oblast stepi, smíšených lesů, písečných dun, které dosahují místy do výšky 200 metrů nad mořem. Před obcí Banatska Palanka přejíždíme kanál Dunaj - Tisa a blížíme se k městu Bela Crkva. Před městem u silnice lákají jezera s písečnými plážemi a kempy, místa jak stvořená k odpočinku. Na horizontu se zvedají vrcholy Jižních Karpat, které dnes musíme přejet. Rumunská hranice je nedaleko.

Za poslední srbské dináry kupujeme meloun a slivovici. Ve směnárně měním 50 euro za rumunské leu. Směnárník neměl tolik leu, ale že mám přijít za hodinu, že sežene. Měli jsme zrovna polední siestu, tak to nevadí. Za hodinu jsme směnu provedli. Dostal jsme dva balíčky bankovek v hodnotách 1 a 5 leu, převázané gumičkou. Vypadalo to impozantně. Ty drobné se další dny ukázaly při placení v obchodě jako velmi výhodné.

Cesta k hraničnímu přechodu Kaluderovo je rovná a dlouhá, jak budovaná podle výstřelu z děla. Asfalt se topí na slunci pod pneumatikami kol. Potkáváme cestáře jak opravují silnici, v tom vedru v rozpáleném asfaltu to jsou galeje. Konečně hranice do Rumunska. Ze Srbska nás celníci pouští bez potíží.

Celnice na rumunské straně je stavebně zpustlá a omšelá. Kromě celníků se o nás zajímá i "zdravotní" kontrola. Civilní úředník zdravotní služby požaduje vyplnění zdravotního dotazníku. V Evropě zrovna řádí ptačí chřipka. Aktivně nám osazenstvo přechodu pomáhá vyplňovat dotazník, kromě nás tu nikdo jiný zrovna není, tak odbavení probíhá v pohodě. Po dotazu odkud na kole jedeme, prohlásil úředník, že když jsme dojeli až sem, tak nemocní určitě nejsme a vpustil nás do země s přáním šťastné cesty.

Začínáme ukrajovat první kilometry cílovou zemí naší cesty a hned zostra stoupáme po silnici č. 57 z nadmořské výšky 121 m n.m. do kopců pohoří Národního parku Železná vrata. Po dosažení výšky 650 m n.m. sjíždíme několik kilometrů dlouhým sjezdem do vesnice Pojedena. Znovu jsme spadli k Dunaji do nadmořské výšky 70 m.

U obchodu sedíme chvíli na pivu, hospůdka tady není, kupujeme balenou vodu, na vodu z obecní studny s rumpálem si netroufáme a hledáme místo na spaní. Za vesnicí na posečené louce, částečně ukryti za lánem kukuřice stavíme stany. Noc proběhla klidně. V dálce nad horami vidíme záblesky letní bouřku. Dnes jsme na kole ujeli 79 km. Celkem najeto na kole 840 km.

12. den - cesta z obce Pojejena do Svaté Heleny

Ranní balení tábořiště probíhalo zajímavě. Napřed se na polní cestě kolem nás vyrojilo několik povozů s místními zemědělci. Čekali jsme problém, ale kromě pozdravu "buna ziua", si nás však nijak nevšímali. Krátce po nich přicházejí pěšky dva četníci pohraniční policie a míří přímo k nám. Znovu čekáme potíže. Když dotazem zjistili odkud jsme a kam směřujeme, nechtěli vidět ani naše pasy, popřáli nám šťastnou cestu a odešli. Mají to tu zmáknutý a to jsem si myslel, jak jsme dobře zašití před zraky okolí.

Pokračujeme po silnici číslo 57 do Moldova Veche. Kolem cesty se povalují toulaví psi. V městečku jsme se chvíli zamotali na jedné křižovatce, vytáhli mapu a bavili se nad směrem další cesty. Od nedaleké autobusové zastávky k nám přichází mladý Rumun a plynnou češtinou se nás ptá, jestli nechceme poradit. Bydlí ve Svaté Heleně a ukazuje nám cestu. Příjemná náhoda.

Ve vesnici Coronini zdravíme u silnice starší paní - "buna ziua"- "machrujeme" naučeným pozdravem. "Dobrý den", odpovídá paní na pozdrav jadrnou češtinou s moravským přízvukem. Koukáme s otevřenou pusou a dáváme se do hovoru. Bydlí v Coronini a zrovna jde do Svaté Heleny na návštěvu k bratrovi". Loučíme se a stoupáme po nově vybudované asfaltové silnici číslo 48 do nadmořské výšky 350 m do dalšího z cílů naší cesty. Tím je návštěva krajanů ve známé české vesnici východního Banátu ukryté v rumunských horách Jižních Karpat nad břehy Dunaje. Máme zde plánováno dvě noci zůstat a trochu probádat okolí.

• Dokončení článku