Muži v pozadí, mechanici v MTB týmech

Mechanici v cyklistických týmech

Rád bych vám představil muže, o kterém se v mediích moc nemluví a přitom je nepostradatelný pro cyklistický tým na jakékoli úrovni. Bavím se o mechanikovi. V kontinentalním týmu PSK Whirlpool Hradec Králové a u reprezentačního cyklistického týmu pro silniční disciplíny dělá mechanika číslo jedna Radek Pejcha. (Dvojkou je pak Jan Vašek.)

Bydlím v Pardubicích a pocházím s Starých Jesenčan. Jsem svobodný a je mi 38 let.

Ano, závodil jsem na kole od svých 12 let za pardubický tým. Na vojně jsem byl v Rudé Hvězdě Plzeň a poté v Rudé Hvězdě Hr. Králové. Z Hradce jsem přestoupil do týmu Cyklo Pokr, který založil můj kamarád. V tomto týmu jsem závodil až do konce mé cyklistické kariéry, do mých 27 let. Ke kolu mne přivedl táta, který na kole také závodil. Byl a stale je velký fanda cyklistiky. Ten přivedl k cyklistice i mého bratra Miloše, který závodil za Duklu Praha a Ženíškův tým Husqvarna ZVVZ.

Tuhle práci již dělám jedenáct let a z toho děvet let jsem pracoval u Jirky Ženíška. Názvy týmu se samozřejmě různě měnili podle hlavních sponzorů. Zažil jsem i sloučení s australským týmem, kdy jsme například v týmu měli i Robbie McWena a nebo později němce Jense Voita a Christiana Lademana. V týmu jsem byl i dva roky s bráchou, ten však bohužel musel skončit po úrazu s kolenem. Nyní jsem dva roky v týmu PSK Whirlpool Hradec Králové.

K myšlence pracovat jako mechanik u cyklistického týmu mě přivedl můj kamarád, který již mechanika u týmu dělal.

Těžko můžu být konkrétní. I když tuto práci dělám relativně dlouho, stresových situací je vždy dost. Třeba když závodník přijde těsně před startem závodu s tím, že si sám upravoval posed a že mu praskl sedlový šroub. Já to do minuty musím vyřešit, protože jinak by neodstartoval.

Pro mě je příjemné to, když závodník ocení mojí snahu a práci, kterou pro ně odvádím.

Težko říci, dnes je spousta kvalitních rámů a já nemám přímo vyhrazenou značku. Z komponentů však nejraději pracuji se značkou Shimano.

Záleží na druhu závodu. Když máme etapový závod, jehož součástí je například dvojetapa (časovka jednotlivců a silniční závod), tak ráno musím nachystat jak silniční kola, tak i časovkářská. Na silničních kolech se kluci rozjíždějí, někteří na silnici, ale většinou na ergometrech. Takže musím nachystat i ty. Po té nafoukám páry kol, jak u silničních kol, tak i u časovkářských, disky a loukotě, někdy mám i 25 párů kol. Pak připravím auto, které jede za závodníky. Nachystám rezervy, jak celé kolo pro jednotlivého závodníka, tak i páry kol a nařádí. Poté si připravím věci do kamionu, kamion jede také na start.

Na start z hotelu většinou přejíždím já. V místě startu připravím kola na rozjetí. Deset minut před startem jednotlivého závodníka připravím nebo-li doladím časovkářské kolo pro něj. Pak s managerem týmu nebo s trenérem jedu v mechanickém autě za zavodníkem. Po závodě se vše opět dá do kamionu a jede se na hotel. Na hotelu se chystám na odpolední etapu. V odpolední etapě jedu s trenérem nebo managerem týmu v autě za pelotonem a zabezpečuji závodníky v případě poruchy na kole. Podávám občerstvení trenérovi a zapisuji mu čísla závodníků v úniku. Takže někdy mám práce až nad hlavu…

Po odpolední etapě se dojede na hotel a tam pak umyji všechna kola - jak časovkářská z ranního závodu, tak i silniční, na kterých závodníci na druhý den opět startují. Všechno samozřejmě zkontroluji a případně opravím defekty a různé závady na kolech a materiálu. Když skončím tuto práci, nachystám auto, v kterém jedu s trenérem za závodníky v etapě, myje se atd.

No, toho času moc není, ale když je, tak se jedu projet na kole nebo, co mě v poslední době chytlo, tak in line.