Javoříčko a krasové okolí na kole, cykloturistika

Krasové okolí Javoříčka na kole

Pokud někdo s oblibou navštěvuje větší či menší krasové oblasti České republiky, nemělo by jeho pozornosti ujít Javoříčko i krajina kolem něj. S těmito místy jsem se blíže seznámil ještě v dobách klasického trampování, v současnosti si tam rád zajedu na kole několikrát do roka.

Důvodů pro to je několik - člověk zde osvěží zrak i ducha po předchozím pobytu v poněku fádní hanácké rovině, pivo ve zdejších hospůdkách, kde se člověk i dnes může setkat s ortodoxními trampy, chutná tak nějak lépe a chuťovkou také je to, že pokud zde člověk jezdí na kole, na poměrně malém území ("na pětníku") se seznámí na vlastní kůži se šestistupňovou stupnicí obtížnosti jízdy na horském kole, tak jak ji definoval v jednom ze svých příspěvků východoslovenský biker Karol M. Pro zapomětlivé, nepořádně čtoucí nebo i ty "kolem nepolíbené" připomínám:

• tlačení kola do kopce
• tlačení kola po rovině
• tlačení kola z kopce
• vynášení kola do kopce
• nesení kola po rovině
• snášení kola z kopce

To vše, k tomu také zalesněné kopce, hluboká údolí a rokle s potoky, bizarní skalní útvary a krasové jevy, staré opuštěné lomy a další nabízí zdejší krajina v docela velké míře a obzvláště při ochotě objevovat i širší okolí, ale popořádku. Já to sem mám na kole z domu podle zvolené trasy asi 40 km (když se důsledně vyhýbám hlavním silnicím a "kus" cesty jedu lesy po různých značkách KČT nebo cyklostezkách), dobrým výchozím místem pro cykloturisty je také Olomouc, Litovel, Mohelnice, Moravská Třebová, ale i mnohá další, může si sem odskočit popř. návštěvník nedalekého Bouzova, Mladče nebo třeba arboreta v Bílé Lhotě.

Jeskyně v okolí Javoříčka

Javoříčko - obec se nachází asi 27 km západně od Olomouce na jižním okraji Zábřežské vrchoviny, okolní kopce přesahují 500 m n. m., např. Dolce 596,1, Stráň 562,0, Boučí 521,0, Široká 531,0 m n. m. atd. Vlastní jeskyně (ty přístupné, protože v okolí jsou ještě i další a nepřístupné, zato jsou předmětem intenzivního zájmu jeskyňářů z Prostějova) se nachází v dominantním vrcholu zdejšího ostrůvku devonských vápenců (Špláz - 538,9 m n. m.).

Jejich objev je připisován revírníkovi Vilému Švecovi, který prvou cestu do jeskynního systému prokopal se skupinou spolupracovníků z tzv. Svěcené díry v roce 1938, další intenzívní výzkumy pokračovaly v padesátých a osmdesátých letech minulého století. O jeskyních se ví (a hypoteticky předpokládá), že byly vytvořeny paleotoky Šprańku a dnešního Březinského potoka ve třech poschodích s asi čtyřicetimetrovým rozdílem. Právě to třetí poschodí je spíše předpokládané a existují do určité míry potvrzené domněnky, že je to stále aktivní systém vodních cest, napájený ponory potoka Špraňku.

Krasový pramen Čerlinka

Jeho vody a také vody Javořičky, které se dostávají do podzemí ponornými propastmi pod vrcholy Brablence a Paní hory prokazatelně (bylo dokázáno pomocí barviv) vyvěrají na povrch jako pravé přítoky Třebůvky, část jako krasový pramen Čerlinka mezi Litovlí a Červenkou na levém břehu Moravy, což ale také znamená, že tato voda "mimoúrovňově" někde v hlubinách kříží tok Moravy a vody se nepromíchávají, zbývající část těchto vod vyvěrá na povrch poblíž Třesína - u Mladečských jeskyní. Tyto jevy signalizují tedy složitý systém vodních toků a cest hluboko v podzemí a také netušené zásoby podzemní vody v tomto regionu, údajně ještě z třetihorních dob.

Javoříčské jeskyně a Svěcená díra

Také Javoříčské jeskyně byly určitou dobu obývány paleolitickým člověkem - lovcem, což dokazují nálezy štípané industrie (drásadla a škrabky). Dnešní člověk - konzumní se provází po zpřístupněné části, která je dlouhá asi 800 m od jara do podzimu, prohlídková trasa je známá díky nebývale krásné krápníkové výzdobě.

Nedaleká Svěcená díra, součást systému Javoříčských jeskyní a vlastně "cesta objevitelů" poskytovala úkryt okolnímu obyvatelstvu v dobách mongolských vpádů a také zde vykonávali své bohoslužby Čeští bratři v neklidné pobělohorské době. Dnes jsou tyto prostory hlavně významné tím, že zde žijí vzácní bezobratlí a v zimě zde nachází útočiště 13 druhů netopýrů z 22 žijících v České republice.

Zkamenělý zámek - vápencový kužel s vrcholem asi 54 m nad hladinou Špraňku se svou skalní bránou je také jeskynní troskou a zdejší chodba je potenciálním vstupem ke zmiňovaným podzemním vodním tokům. Ve skalní stěně, kterou často s oblibou využívají jako cvičnou horolezci i jeskyňáři, lze nalézt útvary vytvořené evorzí a doklady o tom, že v dávné minulosti hladina Špraňku byla asi o 25 m výše, než dnes. Na temeni tohoto skalního útvaru stával skalní hrádek Branky (dnes jsou zde již jen nepatrné zbytky valů a příkopu), jeho jméno pravděpodobně vzniklo zkomolením německého von Spranek. Tento hrádek byl zřejmě funkční předchůdce nedalekého Bouzova a sloužil jako základna pro strážce blízko vedoucí významné obchodní stezky.

Obnovený památník

Pokud se tedy nějak dostaneme do Javoříčka, přirozeným místem startu a cíle jednoho krásného cyklookruhu může být parkoviště (už kvůli zdejšímu občerstvení…). Odtud vlevo několik desítek metrů k prvému rozcestníku KČT a a potom po červené. Nejprve nás cesta zavede k obnovenému památníku, který nám připomene, že i tomuto místu se nevyhnuli váleční běsi. Paradoxně na samém konci II. světové války (5. května 1945) zde komando SS povraždilo 38 mužů osady Javoříčko kvůli údajné pomoci partyzánům a následně vypálilo osadu a zbouralo domy.

Z tohoto smutného místa musíme dopravit kolo (libovolnou technikou) do strmého svahu i po schodech k velmi pěkné chatě Jeskyňka (na resuscitaci a prvé občerstvení je ještě brzo), vchodu do jeskyní, skalnímu útvaru Zátvořice a dalším schodům… Cestou jsme minuli také začátek zdejší naučné stezky, která má 7 zastavení a seznámíme se s ní. Chvíli odpočinkově po zpevněné cestě (stále po červené KČT), kolem Svěcené díry krásným bukovým lesem se skálami, cesta (ta dobrá…) odbočuje vlevo. My pokračujeme po červené až na Zkamenělý zámek opět různou technikou, po výhledu z vrcholu strmým svahem dolů k potoku, podél něj proti proudu částečně po lesní cestě, částečně po strmém pravobřežním svahu až k rekreačnímu zařízení.

Konec naučné stezky

Odtud vlevo po žluté KČT strmě (tlačit, vynášet…) do kopce, pokračujeme tak dlouho, až opět narazíme na cestu, kterou jsme opustili na západní straně kopce a ta nám zase umožní oddech. Na rozcestí se zelenou KČT vlastně končí naučná stezka, kousek odtud je výstup prohlídkové trasy jeskyní a na vrcholu kopce se nachází velmi pěkný skalní útvar, místními také nazýván Špláz s vyznačenými výstupy (pokud se sem chceme podívat, je kolo opravdu lepší nechat zamčené např. u výstupu z jeskyní).

Z rozcestí po zelené KČT svižným sjezdem do osady Březina, tu projedeme a několik metrů za jejím východním okrajem odbočíme vpravo (na jih) do lesa stále po zelené, asi 2 km lesem, vcelku přijatelně, až narazíme na zpevněnou cestu. Po ní k silnici, "odpočinkové", vpravo, na nejbližším rozcestí opět vpravo až do Vojtěchova.

Taramky a Horky

Ve vlastním zájmu by naší pozornosti neměla uniknout zdejší krásná hospoda ve stylu country. Po doplnění tekutin zamíříme na jih po silnici (souběžně vede i červená KČT) pod strmými svahy Taramky (500 m n.m.) a Horky (489 m n.m.), kde jsou v lesních porostech ukryty další krasové útvary. Po 1,5 km vpravo, nevšímáme si odboček vpravo, vlevo a přes Milkov dojedeme až do Ospělova - asi 5 km na severozápad (na křižovatce za Milkovem se dostáváme na cyklostezku 5030).

Cestou, zatím co budeme supět do zdejších nemalých kopců, je možné se kochat nádhernými výhledy na přírodní park Kladecko. V Ospělově, i když to tak vypadá, nekončí svět, pouze státní silnice. Na horním, severním okraji krásné klidné osady (hospodu zde nahrazuje nákupní středisko) navážeme svou cyklostezkou na cestu klikatící se krásným lesem po úbočí Dolce (596,1 m n.m.), ta nás dovede po zajímavých partiích strmým sjezdem do další horské osady - Blážova (z některých míst nad osadou hlavně na podzim a v zimě jsou nádherné výhledy na Hanušovickou vrchovinu a Branenskou vrchovinu, Hrubý Jeseník, Zábřežskou vrchovinu, Bukovohorskou hornatinu a Orlické hory - severozápad, sever a severovýchod).

Zkamenělý zámek

Odtud je možné velmi pěkně pokračovat na jih po žluté do Kadeřína a odtud těžkou, ale krásnou partií po modré sjezdem do údolí potoka na známé místo pod Zkamenělý zámek, nebo také po cyklostezce do údolí. Ale pokud "chceme vypít pohár rozkoše až do dna", opustíme zde cyklostezku a pokračujeme z Blážova na sever po uzoučké silničce asi 4 km, v Kozově v údolí Třebůvky se napojíme na živější komunikaci a odbočíme vpravo, směr Bouzov. Ten však, pokud jej neznáme, není dnes naším cílem a proto si hlídáme asi po 1 km odbočku vpravo, těsně před mostkem přes Javořičku.

Že jsme na správném místě poznáme, že jsme se napojili na cyklostezku č. 6036. Také zde odbočuje i zelená KČT, ta je po chvíli nahrazena žlutou KČT, ale i ta nás zakrátko opustí. To ale nevadí, protože máme spolehlivého průvodce, kterým je už zmiňovaná cyklostezka a také Javořička, krásný potok, který má částečně "na svědomí" zdejší krasovou nádheru. Zbývajících necelých 8 km je pohodová "brnkačka" krásným (obzvláště v létě) údolím Javořičky po pevné úzké svážnici. Hluboké údolí v čistém lese, rybníčky a úzké louky, za zády Bouzov, který popravdě díky jeho přestavbě moc nemusím a když se zadaří, v některých místech plno hříbků.

Překřížíme cyklostezku 5030, kterou jsme opustili v Blážově (po ní vlevo se dá přijet k Bouzovu, zdejším atrakcím, restauracím), ta naše nás po dalších čtyřech km přivede zpět na parkoviště v Javoříčku, takto ujetý okruh nás obohatil o necelých 40 km velmi pěknou krajinou. Člověka ani nenapadne, že jezdil celou dobu v podstatě také Hanou, ale takovou nějakou jinou, krásnou… a ne tou nudnou obilnou plackou, jakou by logicky očekával.

Odtud mě čeká přesun domů nějakou další variantou a cestou můžu přemýšlet, jakou další stopu zde za pomoci map KČT č. 51 1:50.000 Prostějovsko, Konicko a Litovelsko a Shocart č. 146 1:60.000 Horní Pomoraví někdy příště se svým kolem "zapíšu".