Veselý hřbitov Săpânţa, zajímavost Rumunska

Veselý hřbitov Săpânţa v Rumunsku

Malou rumunskou vesničku Săpânţa, ležící na břehu řeky Tisy v těsném sousedství státní hranice s Ukrajinou, by téměř nikdo neznal, nebýt zdejšího velmi neobvyklého hřbitova, který je díky svým unikátním zpracováním náhrobků nazývaný Veselý hřbitov.

Slávu mu zajistil tamější řezbář Ion Pătraş, jehož dílem jsou bohatě vyřezávané a pestře zdobené náhrobky, na níž jsou zobrazeny buď portréty zemřelých nebo obrazy z jejich života, vytvořené na přání příbuzných a doplněné veselými veršíky. Řezbář vyučil dva své následovníky, kteří v jeho práci dále pokračují a nutno přiznat, že některé obrázky jsou vskutku mistrovské.

Mezi opakující se příčiny úmrtí je práce v dolech, služba v armádě nebo různé manuální práce. Hřbitov se neustále rozšiřuje a přibývají nové náhrobky, smutnější fakt je, že ty, co jsou zde již delší dobu, ztrácejí barvu a stávají se nečitelnými. Během návštěvy nebylo patrné, zda-li je nějaká snaha o jejich udržování nebo ne, ale ze vstupného, které se od návštěvníků vybere, se snad nedočká opravy jen přilehlý kostel ale i zmíněné vzácné náhrobky.

Návštěvu vesnice Săpânţa mohu doporučit, díky nové otevřenému hraničnímu přechodu Solotvino-Sighet je zdejší kraj zpřístupněn i turistům, kteří cestují za krásami ukrajinských hor a do Rumunska si mohou na skok odskočit v rámci odpočinkového dne. Se spojením je to již trochu horší, pokud nevyužijete možnosti asi 5 autobusů denně, je možné se domluvit a sjednat si na cestu tam i zpět taxi, 16 km dlouhá cesta při plném obsazení auta nikoho nepřivede k bankrotu.

Za krátkou prohlídku stojí i pomyslné centrum zdejšího kraje, město Sighet Marmaţiei. Obdivovat můžete několik místních kostelů, zajímavé muzeum komunismu v bývalé věznici a muzeum vesnice s posbíranými domy,kostely a různým náčiním z širokého okolí. Pokud toužíte vidět místní vystavené exponáty dosud "živé", je nejlepším řešením prozkoumat vesnice v údolí řek Coş?u a Iza.

Ve většině vesnic se nacházejí nádherné dřevěné kostely, z nichž se vybrané, kterým by mohl např. hrozit zánik mnohdy díky otevření nového kostela v jeho těsné blízkosti, dostaly na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, dřevěné domy s vyřezávanými vraty a na polích se pracuje s téměř historickými nástroji. Z osobní zkušenosti mohu říct, že nejmalebnější kostely jsou ty, které nejsou pod ochranou UNESCO, právě ty mají to pravé genius loci.