Jihovýchodní Asie z vodní hladiny (cestopis)

Lodí, loďkou i člunem napříč Kambodžou a Vietnamem

Kambodža a Vietnam jsou fascinující země, které cestovateli nabídnou pohostinnou kulturu, zajímavou historii i pestrý náboženský život. Silný kulturní šok nabízí známý kambodžský komplex Angkor Vat, který bývá zaplaven turisty v takové míře, že je to pro poutníka často nestravitelné a znechuceně utíká.

Hektické ale krásné hlavní kambodžské město Phnom Penh už tolik turistů neláká; chcete-li ale nasát skutečnou krásu Kambodži a jižního Vietnamu bez hlučných hord turistů, můžete zkusit cestovat rybářskou lodí nebo plavidlem pro místní a vychutnávat jejich krásy klidnou a pomalou plavbou: zakusit Kambodžu a Vietnam z vodní hladiny je nádherné a v cíli, v deltě majestátné řeky Mekong, poutníka milujícího kávu (což jsem shodou okolností já) lidé odmění vynikající kávou připravovanou unikátním vietnamským způsobem, která se nemusí stydět ani při porovnání s Etiopií či Arábií a to už je co říci.

Mimochodem milovníci čaje a kávy určitě ocení cestu od pramene Mekongu v Tibetu až po deltu ve Vietnamu, kde začínáte silným černým čajem s jačím máslem a solí (pro gurmána velmi intenzivní zážitek, který na chvíli přebije pachuť odporných čínských třešní) v Tibetu, přes řadu národních a místních čínských, laoských a kambodžských variant, až po cibetkovou kávu ve Vietnamu. Deltu Mekongu by měl ovšem rozhodně vynechat poutník s ofidiofobii, neboť hady se to tam jenom hemží.

Odlehlá ramena řek v jihovýchodní Asii jsou výjimečným místem k zakušení pomalu plynoucího všedního života domorodců. Znalci a milovníci hadů si tady přijdou na své, stejně jako poutníci toužící po hlubším vhledu do klidné kultury pohostinných Asiatů.

Při plavbě po kambodžských řekách může cestovatel pozorovat menší i větší buddhistické svatyně nebo nevelké kláštery s několika buddhistickými mnichy. Právě tam - mimo hlavní zájem turistů - je nejvíce obohacující zakotvit a chvilku pobýt. Zanořit se do buddhistické meditace, ztišit své cestou zvířené myšlenky a soustředit se na to podstatné, pomůže v intenzivnějším prožívání další cesty a odfiltrování přebarvených pozlátek, které v Asii často strhávají poutníkovu pozornost.

Na kambodžském jezeře Tonle Sap pulzuje život přímo na vodní hladině: najdete tu obchody s veškerým zbožím, možnost ubytování, kavárny i restaurace a dokonce i kostel, který je na fotce vlevo. Poutník může na jezeře strávit i týdny (aniž by se nudil) zakoušením vodní kultury. Klidná hladina uklidní myšlení a poutník se může soustředit na sofistikovaná plavidla a zakoušet nepopsatelnou pohodu, která na hladině panuje. Tady se opravdu nespěchá. Zrychlený život a honbu za nesmyslem lidé nechávají těm na pevnině. Mimochodem tady jsou skvěle připraveni na potencionální novou biblickou záplavu světa.

Vodní lidé převážejí kokosové ořechy na nedaleký trh, který se koná (jak jinak než) na vodě. Některá vodní tržiště jsou dech beroucí: koupíte tam zejména ovoce a základní potraviny, ovšem odplout můžete i nově zakoupenou loďkou.

Angkor Vat jistě láká k vystoupení na pevninu a je třeba objektivně říci, že samotný kamenný komplex je více než fascinující, ovšem masivní tsunami turistů, která denně tento komplex spláchne, je v pravdě odpuzující a poutníkův dojem bude minimálně rozporuplný, ne-li přímo silně znechucující. Kdo už návštěvu zažil, rád zůstane na vodě.

V jihovýchodní Asii naštěstí stále přetrvává hodně tradičního a leckdy jsou tradiční doplňky zdobeny vtipnými motivy: kromě tohoto andílka jsou k vidění růžoví smajlící, lebky, meditující buddhové nebo třeba socha svobody.

Pokud netrpíte sociální fobií (pozor: Angkor Vat je horší než hypermarket v neděli) a snesete nápor turistů můžete při návštěvě rozsáhlého kamenného komplexu Angkor Vat prakticky kdekoli vyrazit do přilehlé džungle a stojí to za to. Orientační schopnosti jsou ovšem nezbytné. Odměnou je čistá příroda, velmi hlasitě hlučící džungle a na své si přijdou také milovníci motýlů.

Tradiční tanečnice sice plní roli skanzenu, ale i tak je na ně příjemný pohled, zvláště když tančí. Obyčejně se ale na cestách skanzenům tvářícím se jako by to skanzeny nebyly, stejně jako Unescem zavražděným, zakonzervovaným, vysterilizovaným a turisty přeplněným památkám, zdaleka vyhýbám. Tanečnice se naštěstí zakonzervovat nedají, jinak už by to unescičtí bafuňáři dávno udělali.

Při delším pobytu na hladině potkáte spoustu lidí: život je tady pestrý a poblíž vodního tržiště také rušný. Kambodžané i Vietnamci jsou mimořádně přátelští lidé, kteří absenci znalosti světového jazyka nahrazují milým úsměvem a nabídkou kávy.

Zastávky na čaj při břehu řeky jsou v Kambodži zvlášť kouzelné. Čím odlehlejší čajovna, tím příjemnější zážitek. Čas tam plyne tak příjemně pomalu, že se často poutník zdrží celý den a takový den považuji za největší dar, který může Kambodža cestovatelům nabídnout. V porovnání se dnem proběhaným v Angkoru jsou to dva nesrovnatelné vesmíry.

Vpravo je obchod s domácími potřebami, uprostřed jsou potraviny a vlevo rodinný houseboat. V této vodní minivesnici pořídíte vše, co potřebujete k další plavbě a ještě si vystoupíte na skvělou kávu, případně (ne tak skvělé) pivo. Pokud by se cestovatel náhodou opil, což se nám tam shodou okolností stalo, může se na jednom z plovoucích domečků velmi levně ubytovat a ráno v klidu pokračovat v plavbě s nárazovým krmením ryb.

Jakmile se plavba blíží městům, obyvatelstvo na hladině znatelně houstne. Výjimkou potom nejsou ani zácpy na vodě, troubení lodí, překřikování kapitánů nebo úprk byznysmenů v rychlejších lodích za penězi na druhém břehu.

Hlavní kambodžské město Phnom Penh mi učarovalo. Obyčejně velká města nevyhledávám, ale Phnom Penh je světlou výjimkou snad i proto, že si sem můžete připlout lodí rovnou do centra a po několika dnech zase v klidu odplout do divočiny.

Buddhistické chrámy a menší svatyně jsou v Kambodži na každém kroku. Najdete tady jinou tvář buddhismu než např. v Himálaji, kde zvláště ladakhský buddhismus nabízí onu kouzelnou mystickou tvář. V Kambodži potkáte mnicha občas i v hospůdce na pivu s cigárem v koutku sledujícího fotbal na moderní televizi nebo také v tetovacím salónu, ale nakonec proč ne, náboženství má podle mého soudu primárně osvobozovat, takže každému podle jeho gusta.

Největší shromáždění buddhistických mnichů jsme viděli v Phnom Penhu při pohřbu kambodžského krále, jehož portrét je v pozadí na chrámu. Lidé si na znamení smutku nechávali přímo na ulici oholit hlavy a po celém širším cetru města zapalovali vonné tyčinky s tichou modlitbou na rtech.

Návrat na hladinu po hektice v hlavním městě je mimořádně příjemný. Někteří cestovatelé toto místo označují jako asijské Benátky, ovšem ty "pravé" asijské Benátky jsou podle mého názoru v kašmírském Šrínagaru, tedy v místě, které by žádný poutník milující kulturu a unikátní architekturu mířící do Himálaje neměl minout.

Na jednom malém plavidle lze často vidět celé rodiny i s domácími zvířaty. Asiaté jsou zvyklí se prostorově uskromnit, takže v hospodě často místo židlí, na které jsme z Evropy zvyklí, cestovatele překvapí dětské plastové sedačky, které našinec buď rozsedne, nebo s nimi odejde.

Citelné výškové změny hladiny nejsou nebezpečím pro plovoucí domy na hladině, ovšem domky na pobřeží musí být postaveny na vysokých pilonech, aby si neplánovaně nezaplavaly.

Rybolov je nejrozšířenější obživou pro vodní lidi jihovýchodní Asie.

Směrem k městu doprava houstne a plavidla jsou rychlejší. Ve městě je třeba honit kariéru a ta na pomalou loďku holt nepočká.

Milovníci úsměvů asijských dívek si v Kambodži a Vietnamu přijdou na své.

Kambodža.

Delta Mekongu je překrásné místo plné mimořádně přátelských lidí.

Pod šátkem se vždy skrývá široký úsměv.

Příroda je v deltě Mekongu bujná, barevná a krásná.

Vietnam.

Vietnam.

Vietnam.

Ondřej Havelka - cestovatel, religionista. Procestoval stovku zemí po celém světě. Píše reportáže a knihy. Posledními jsou monografie Nový zákon pohledem cestovatele a pohádka Jak se trpaslík Ferina rozplynul štěstím.