Magický Grand Canyon na řece Colorado a turistika

Pohlednice z míst, kde se pro vrcholovou knížku chodí do údolí - Grand Canyon

První dojem při spatření tohoto úchvatného divu přírody daleko přesahuje vše, co jsem dosud na svých cestách spatřil. Neskutečná krajina, která se před člověkem na okraji Kaibabské plošiny otevře, zaplní obzor obrovitými kulisami purpurových, růžových a hnědých hor, které jako by ustrnuly mezi modrou oblohou a bezednou propastí…

Grand Canyon - toto území zahrnuje řadu náhorních plošin lemujících hluboký kaňon řeky Colorado. Vlastní Grand Canyon Colorado však nelemuje celé údolí řeky, ale pouze její úsek od přítoku Little Colorado až po západní okraj Colorádské plošiny, kde dosahuje maximálních rozměrů a nejrozmanitější tvarové modelace.

Prvním Evropanem, který spatřil tento div světa byl poručík Coronadovy expedice Don Garcia de Cárdénas v roce 1540. Se skupinou dvanácti Španělů ho ke kaňonu přivedli indiáni kmene Hopi.

Jedná se o nejrozsáhlejší systém kaňonů na světě. Na ochranu tohoto přírodního fenoménu byl vyhlášen Grand Canyon prezidentem Rooseveltem již v roce 1908 národním monumentem, národním parkem byl zřízen v roce 1919. Později byl postupně zvětšován, zejména připojením části proti proudu řeky - tzv. Marble Canyon (1969). Dnes zaujímá celý národní park plochu 4 900 km² a zahrnuje 349 km toku řeky. Je zařazen do světového přírodního dědictví.

Místy až dvacet pět kilometrů široký kaňon vyhloubila řeka Colorado v usazeninách starých stovky milionů let na severozápadě státu Arizona. Toto udivující mistrovské dílo eroze mohlo vzniknout jen díky shodě několika příznivých okolností. Předně je to značná nadmořská výška Colorádské plošiny, dále litologická pestrost jednotlivých horninových vrstev, kterými se řeka postupně prořezávala a jejich téměř vodorovné uložení.

Dlouhotrvající suché klima a řídký vegetační pokryv pak urychlily ústup kaňonových stěn. Sousední Skalisté hory jsou pak pramennými oblastmi řek, odkud přichází po celý rok dostatek vody a tedy i erozní energie.

Na stěnách kaňonu vystupuje unikátní defilé prvohorních sedimentárních vrstev, které zde leží téměř vodorovně. Pod nimi, nade dnem kaňonu se objevují ukloněné a metamorfované vrstvy starohor, místy proniklé vulkanity. A až úplně na dně, v samotném řečišti Colorado River, v hloubce cca 1 600 - 1 800 m okraje Kaibabské plošiny vystupuje na několika místech krystalický proterozoický základ kontinentu.

Rozměry vlastního kaňonu můžeme vyjádřit řadou čísel, jeho monumentalitu však popsat nelze. Ani nejlepší fotografie nevyjádří onen nekonečný prostor, jako by se zde velehory propadly do bezedné hlubiny…

Cesta do pravěku

Přesto, že je začátek června, je ranní vstávání v campu "Ten", který jsme si vyhlédli necelých deset mil před vstupem do národního parku, dosti kruté. Na stanu je vrstva jinovatky, zbytek čaje od večera se v ešusu proměnil v ledovou tříšť. Rychle však přemáháme ospalost, náladu nám zvedá i dokonale modrá obloha i nesměle vykukující sluníčko. Dopřáváme si horký čaj a vločkovou kaši, do batohů putují vedle několika lahví na vodu i zásoby jídla.

Po několika ujetých mílích, kdy ještě vychutnáváme teplo našeho auta, vjíždíme jako jedni z prvních jižním vchodem do národního parku. Usměvavý ranger pouze zkontroluje Golden eagle pas, který nás opravňuje ke vstupu prakticky do všech amerických národních parků. Navíc dostáváme podrobnou mapu. Rychle projíždíme komplex hotelů, bungalovů a dalších atrakcí postavených zde v oblasti South Rim (mimochodem se jedná o jednu z nejstarších turistických základen v národním parku) a zanecháváme auto na odstavném parkovišti.

Pro sestup do kaňonu volíme klasickou a velmi intenzivně využívanou turistickou stezku "Bright Angel Trail" Tou lze jako jedinou přejít kaňon i napříč. Po nezbytné kontrole turistického vybavení, hlavní důraz je však přítomnými rangery kladen na dostatečnou zásobu jídla a především vody, okolo půl osmé vyrážíme.

Při sestupu do kaňonu se totiž překonávají čtyři výškové bioklimatické stupně, které probíhají od klimatu jižní Kanady (náhorní planina Coconio je ve výši cca 2 300 m n. m.) do klimatu mexické pouště na dně kaňonu (cca 700 m n. m.), kde bývá v létě běžně okolo 35 °C.

Takto vyzbrojeni tedy vyrážíme spolu se skupinkou mladých Američanů do údolí. Odkud že to přesně jsme, jim ovšem ani po půl hodině zeměpisné lekce vysvětlit nedokážeme. Nakonec se smiřujeme s tím, že pojem Evropa je určení více než dostatečné.

Protože je Grand Canyon vyhlouben ve vodorovných, poměrně měkkých sedimentech, obnažuje svoji hloubkou značný úsek geologických dějin Země. Každým krokem sestupujeme tedy na starší geologickou vrstvu, sestup je vlastně cesta proti toku času.

Kamenitá prašná cesta klesá v nekonečných serpentinách stále níže, po cca jeden a půl hodině jsme na prvním výrazném platu, po kterém lze dojít po několika stech metrech na tzv. Plato point - jedinečné vyhlídkové místo, odkud je možné již dole v hlubině zahlédnout úzký proužek řeky. Doslova omráčeni rozměry kaňonu obracíme a napojujeme se na původní cestu vedoucí dolů.

První větší zastávku děláme po další hodině sestupu v místech zvaném Indian garden. Kaňon byl osídlen již zhruba před třemi tisíci lety a zbytky indiánských kmenů Havasupai dodnes obývají některé části dna kaňonu. Dnes je zde několik chat umožňujících nouzové přespání a nádherná mini botanická zahrada s množstvím kvetoucích opuncií. Život je v této pustině možný jen díky vodovodnímu potrubí, které je do těchto míst nataženo jako vysokotlaký vodovod z opačné části kaňonu. Slunce pálí jako o závod a tak bereme za vděk stínem několika topolů, svačíme a pokračujeme dál.

V dalším úseku potkáváme několik skupin Američanů, kteří absolvují cestu na hřbetech mul, což je v této zemi velmi populární způsob turistiky. Spád cesty začíná být podstatně větší, neustále pokukujeme po okolních horninách, kdy konečně narazíme na onu bájnou hranici prvohory - prahory. Několikrát vyhlašujeme planý poplach, ale konečně se s Jardou (druhý geolog ve výpravě) shodujeme. Poslední vrstvička spodnokarbonského pískovce (Tepeats sandstone) jasně spočívá na načervenalé žule. Ocitli jsme se v horninách starých přes dvě miliardy let, což značí, že k řece to již nemůže být daleko. Ještě několik ostrých zatáček a jedním z malých bočních kaňonů přicházíme až na samé dno.

Colorado river

Konečně se tedy mohu dotknout řeky, kterou opěvuje snad desítka trampských písní a která se stala legendou amerického západu. Vzhledem k celkové majestátnosti a impozantnosti kaňonu se nám zdá řeka, dnes spoutaná řadou přehrad, poněkud malá. Své jméno dostala podle své charakteristické barvy, je totiž stále do hnědošeda zbarvena odnášenou hlínou.

Při pohledu do vln nelze nevzpomenout jména John Wesley Powell. Tento muž, který přišel za občanské války o ruku, dokázal v roce 1869 se čtyřmi primitivními čluny a devíti muži poprvé splout celý úsek řeky. Jak můžeme sami pozorovat, má dnes řadu zdatných pokračovatelů. Ti však zdolávají peřeje na moderních řiditelných nafukovacích člunech - raftech. Břehy řeky jsou posety oblázky i velkými balvany snad desítek druhů hornin, takový "Babylon kamenů" se snad nedá spatřit nikde na světě.

S ohledem na kalendář je teplota relativně příznivá, od řeky vane příjemný chlad. Ke slovu se dostávají zásoby jídla, mezi zuby nám skřípe jemný žlutý písek, který víří všude kolem. Místy je možné spatřit i drobné písečné přesypy a duny. Čas se nám zdá relativně dobrý, a proto začínáme uvažovat o jiné výstupové cestě. Po krátké poradě je rozhodnuto, další část již šlapeme podél toku řeky (spíše však ve skalách nad ní) po úseku River trail. Nemáme u sebe žádnou mapovou speciálku, ale orientace je zde velmi dobrá, každá odbočující cesta je krátce popsána a velmi dobře značena.

Po několika mílích jsme u prvního zavěšeného mostu Silver bridge, který nás převede na druhou stranu toku. Zde je v překrásné písčité zátočině přístaviště a kemp raftařů i stálý kemp Phantom ranch pro ty, kteří pokračují další den výstupem na severní stranu na tzv. Kaibab plato. Ceny jsou úměrné atraktivitě místa a proto pokračujeme dále.

Další úsek cesty je doslova vylámán ve skále a na řeku hledíme z úctyhodné výšky, následně se dostáváme zpět a pokračujeme prakticky po břehu. Zpět na "naši" stranu přecházíme po zavěšeném ocelovém mostě Black bridge. Zajímavé je pozorovat, jak se s nástrahami zavěšeného a značně se pohupujícího mostu vypořádává skupinka mul s jezdci v sedle. Ani naoko klidná zvířata, která jistě cestu neabsolvují poprvé nejeví žádné nadšení a na most musí být doslova zatlačena.

Návrat do současnosti

Cestu vzhůru absolvujeme teď již po jediné možné výstupové cestě South Kaibab trail. Zprvu velmi odvážně a strmě vedená ¨stezka se po cca čtyřech mílích dostává na obrovská náhorní plata formace Redwal. Prašnou cestu doslova lemují trsy kvetoucích opuncií, agáve a dalších exotických rostlin. Vyprahlé a rozžhavené okolní skály sálají vedrem a jsme velmi rádi, že jsme dostatečně zásobeni pitím. Jelikož se všechny trasy do kaňonu absolvují většinou jako dvoudenní, jsme v pozdních odpoledních hodinách na cestě již sami.

Na Cedar ridge vychutnáváme pohled na skupiny stolových hor a jednotlivých skalních věží ozářených zapadajícím Sluncem. Podle barevnosti jednotlivých geologických formací se dá snadno určit, kolik výškových metrů nás na cestě zpět ještě čeká. Konečně se objevuje přes sto metrů mocná poloha téměř dokonale bílého caibabského vápence, což znamená, že jsme skoro nahoře. Poslední metry jsou téměř nekonečné, ale před osmou dosahujeme Yaki pointu na vrcholovém platu.

Parkoviště je prázdné, dobrovolně si necháváme ujet i sběrný mikrobus, který míří k návštěvnickému centru a šlapeme po okrajích kaňonu po svých. Všude kolem absolutní, téměř posvátné ticho. Pohled zpět nám doslova bere dech. Zapadající slunce přetvořilo okolní krajinu v dokonalou plastickou mapu.

Reliéf kaňonu je zde tak spletitý, tak plný skalních stěn, kulis, věží a teras, že jedna zakrývá druhou a dna téměř dvoukilometrové hlubiny nelze dohlédnout. Dokonce se nedá ani napoprvé poznat. kudy by asi mohla řeka Colorado téci. Jen z několika vyhlídkových míst lze kdesi daleko a hluboko spatřit kousek lesklé vodní plochy, o níž člověk jen těžko uvěří, že je to součást oné slavné řeky, která dokázala proniknout tak hluboko do zemské kůry, že odhalila krystalický základ kontinentu.